217 studna (233)

1    M         studna (též 502)

studňe

studeň (též 139, 453)

studňice (stuňňic 119) — stunce

2                 Výzkum byl zaměřen na slovotvorné rozdíly v pojmenování studny, jámy vyhloubené a upravené k jímám pramene. Kromě odvozeniny s příponou -ice (studnice) byly zjištěny diference morfologické (rozdíl studně × studna je reflexem přechodu od původního měkkého typu k tvrdému, podoba studeň vznikla přechodem k deklinačnímu typu píseň). Z rozdílů v rovině hláskoslovné mapa zachycuje pouze obměnu stunce.

3                 Základní územní protiklad dnes vytváří většinové pojmenování studně a novější zč. podoba studna.

Slovo studně se vyskytuje ve vých. polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název. Jeho varianta studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě. Progresivní označení studna se objevuje jako základní soustředěně v záp. polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v svč. nář. oblasti); proniká rovněž do městské mluvy.

Odvozenina studnice je charakteristická pro jzč. a sč. okrajové úseky a pro dolní Polabí, na širším Domažlicku a Klatovsku byla zaznamenána její redukovaná obměna stunce.

Je příznačné, že v okrajových oblastech Čech, zachovávajících dosud archaické podoby, se často vedle nich vyskytují jako dublety a triplety formy novější.