ČJA 1
217 studna (233)
1 M studna (též 502)
studňe
studeň (též 139, 453)
studňice (stuňňic 119) — stunce
2 Výzkum byl zaměřen na slovotvorné rozdíly v pojmenování studny, jámy vyhloubené a upravené k jímám pramene. Kromě odvozeniny s příponou -ice (studnice) byly zjištěny diference morfologické (rozdíl studně × studna je reflexem přechodu od původního měkkého typu k tvrdému, podoba studeň vznikla přechodem k deklinačnímu typu píseň). Z rozdílů v rovině hláskoslovné mapa zachycuje pouze obměnu stunce.
3 Základní územní protiklad dnes vytváří většinové pojmenování studně a novější zč. podoba studna.
Slovo studně se vyskytuje ve vých. polovině Čech a po celé Moravě, kde funguje jako jediný název. Jeho varianta studeň tvoří souvislý areál na Královéhradecku a Vysokomýtsku s přesahem k Jihlavě. Progresivní označení studna se objevuje jako základní soustředěně v záp. polovině Čech, roztroušeně pak (většinou jako dubletní) i jinde po Čechách (zejména v svč. nář. oblasti); proniká rovněž do městské mluvy.
Odvozenina studnice je charakteristická pro jzč. a sč. okrajové úseky a pro dolní Polabí, na širším Domažlicku a Klatovsku byla zaznamenána její redukovaná obměna stunce.
Je příznačné, že v okrajových oblastech Čech, zachovávajících dosud archaické podoby, se často vedle nich vyskytují jako dublety a triplety formy novější.
4 studeň Jg, SSJČ zast., SSJ zast. — Přechodem od ja-kmene k deklinačnímu typu píseň.
studna Jg, SSJČ — Ze studně příklonem k a-kmenům. Viz studně.
studně stč., Jg, SSJČ převážně mor., SSJ studňa, pol. studnia, hluž. studnja — Psl. *studьnja, souvisí se studený.
studnice stč. studnicě, Jg, SSJČ kniž., SSJ studnica — Staré formální dem. k studně, viz tam.
stunce jen nář. — Zánikem -i- po změně dň > ňň. Viz studnice.
5 studna Ju 5, 6, Ru 2, 3 — studňe Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 4 — studňa Ju 6, 7, Ru 5
6 SSA 5.127, OLA 1027, ALE 281
Bá