216 třísky (201)

1    M         třísky, tříški (trjéski 755, třoski 831, dřyzgy 84, stříški 214, 216, 221, 325, střiesky 801)

drački

dřínki (dřenki 107, 108, 114)

šťípky (ščepini 601, 628, šťípa 211, ščipy 808–810, 813, 814, 827, 833, 834, 836, 71, 81, 83, voščipke
511)

šťípánki (ščepánki 643)

loučki, louče

špánki (šponki 676) — švánki

lejšpánki (laj- 152, 218, 220, 234, lešpánki 155, lišpánki 234, 676, 71)

blički

fakulki

špílky (špélki 621, 637, 652)

špički (špice 512)

špandle (špangle 612, 613, 52, 61, španglički 75, špandliky 807)

skolky (skolíčki 645, kolíčki 137, 644, 656, kołečky 817, 83, kołki 733)

smolňički

S          třešťífki 251, 422, ščelinky 835, 92, ščaliny 750, žďeliny 749, ivorki 755

N          potpalka 704, 724, 739, 742, 835, 95, potpalki 644, 645, potpala 828, potpalačka 704, potpaleňi 815, přýpał 706, přýpala 702, křipal 668, drobné na potpalku 739, drobisko 628, rosklátka 751, chábí 725, krnáły 725, rozdží 726, filipusy 818, lučyvo 805, špaličky 806, ščakílki 509, ščagle 723, ščeble 817, ščambice 749, ščambičky 749, ďipki 623, tenké dřevo 720, ščerbini 709, šlajfky 802, šlajsňe 802, spálki 682, oťinky 71, špidlene 633

2                 Mapa zachycuje nářeční pojmenování pro tence rozštípané dříví na podpálení ohně. Ne všude se však takto upraveného dřeva užívalo. V některých oblastech se oheň zpravidla podpaloval pomocí klestí nebo nalámaných drobných větviček. Nebyla také mapována pojmenování neterminologické povahy (podpalka, připal, dipky, spálky aj.).

Pojmenování jsou rozrůzněna především lexikálně, objevují se však též rozdíly slovotvorné (štípky × štípánky) a hláskoslovné (špánky × švánky); rozdíl třísky × tříšky bude sledován v oddíle věnovaném hláskoslovným diferencím.

Motivace názvů je několikerého druhu. Nejvýrazněji se vyděluje skupina jmen vyjadřujících způsob pořizování (třísky, třeštívky, dračky, dřínky, štípky, špánky, skolky). Některá pojmenování ukazují na charakter dřeva (smolničky), jiná na podobu (špičky, špandle, špilky). V řadě případů došlo k vzájemnému přenášení pojmenování pro sledovanou reálii a pro louč na svícení, např. bličky, dračky, loučky, smolničky, štípánky, švánky, třísky, dřínky, špánky, štípky.

3                 Základní protiklad představuje rozdíl mezi většinovým a nově pronikajícím spisovným výrazem třísky, vyskytujícím se zejména v Čechách a na větší části Moravy, a ostatními pojmenováními, jež zpravidla tvoří výrazné areály v okrajových oblastech.

V svč. nář. skupině dominuje areál názvu dračky, k němuž se přimykají malá území lexémů dřínky (především na Náchodsku), fakulky (na Mělnicku), lejšpánky (na Královéhradecku a Kolínsku) a bličky (na Hlinecku). Zejména pro sv. část Čech je charakteristická častá dubletnost s výrazem loučky, který se rozptýleně objevuje i v již. a záp. Čechách (tam častěji ve formě louče), na Moravě pak tvoří menší souvislé území na již. Slovácku. Na širším Jihlavsku s výběžkem až k Táboru a s přesahem na sev. Třebíčsko je běžné pojmenování špičky.

Na okraji jzč. nář. skupiny je rozšířen výraz špánky (na Chodsku a Klatovsku) a jeho hláskoslovná varianta švánky (na Prachaticku a Doudlebsku). Na sev. Českobudějovicku a na Jindřichohradecku se objevuje název štípánky, z již. Čech je doložen též lexém smolničky.

Na okrajích Moravy se vyskytují pojmenování špandle (na Znojemsku) a skolky (v sev. úseku střm. nář.), ve Slezsku pak výrazy štípky (na Opavsku, Příborsku a v česko-polském přechodovém pásu) a špilky (na jz. Opavsku).