2                 Mapa nář. názvů pro dřevník, tj. kůlnu na dříví, sleduje především případy, kdy pojmenování označuje samostatnou prostorovou jednotku s vymezenou funkcí. V některých místech totiž zvláštní dřevník nebýval, zejména ve starších dobách, a pro úschovu dřeva sloužila část kůlny určené i pro jiné předměty (zvl. pro hospodářské nářadí). Později se oddělil zvláštní přístřešek pro dříví, a ten byl nazván podle funkce (názvem odvozeným od subst. dřevo). Ještě Jungmann uvádí širší význam ,dvůr, kolna, komora nebo jiné místo, kde dříví skládají a chovají‘. Někdy bývá venkovskými informátory hodnocen samostatný dřevník jako reálie městská. Různé věcné rozdíly odráží v některých případech slovotvorná stránka pojmenování (kolna – velká × kolník – menší, na dříví).

Za základní můžeme pokládat názvy odvozené od subst. dřevo, doplněné označením kůlna (často potenciálně zdrobnělým – kůlnička) a různými podobami přejatého slova šopa.

Mapa sleduje též rozdíly v morfologické charakteristice feminin (-na × -ně, -ňa). Přípona -ice má místy původní dem. význam (kolnice ,menší kůlna‘). Na mapě je rovněž zachycena základní hláskoslovná diferenciace slova kůlna × kolna a pův. ide. slovotvorný rozdíl dř- × dr- u odvozenin od subst. dřevo (psl. *dervo).

Častý atribut (na dříví, pro roští), označující funkci pojmenovávané reálie, nebyl sledován, protože jeho závaznost ve slovním spojení nelze ve všech kontextech přesně stanovit. Bývá však jen u pojmenování kolna/ kůlna, u něhož byla specifikace nutná (bez atributu označovalo prostor pro vozy aj.).

3                 Lexikální diferenciace se projevuje trichotomním nerovnoměrným členěním území. Na jeho převážné většině převládají názvy odvozené od slova dřevo (s výjimkou jz. poloviny Moravy a Zábřežska). Situace se vyznačuje dubletností na území Čech, kde se většinou užívají oba názvy základní (vedle dřevník též kůlna/ kolna); jen místy je pouze jedno z obou pojmenování (na Chodsku jen kolna, v svč. oblasti místy jen dřevník, popř. drevník v její vých. části). Mnohem menší uplatnění má třetí člen lex. trichotomie, přejaté slovo šopa (ve Slezsku a odděleně na jv. Moravě a na Holešovsku a Přerovsku, kde zeměpisně navazuje na zábřežskou podobu šupně). V Čechách se toto slovo (v podobě šupna) vyskytuje jen okrajově, zejména v Pojizeří.

Výrazné členění vytváří též diferenciace slovotvorná. V Čechách se takto obměňuje slovo kolna v jzč. oblasti (odvozeniny s rodovými rozdíly kolník na Doudlebsku a Jindřichohradecku a kolnice rozptýleně zvl. v centru jč. části areálu). Na Moravě se slovotvorně diferencují deriváty základu dřev- (popř. drv-). Vznikl tu rodový rozdíl drvárník (na Boskovicku) × drvárka (na Valašsku s přesahem do vých. okraje střm. nář.), popř. méně častá forma drvárně (v části centrální skupiny střm. nář. a na Hranicku) a též podoba dřevně (v úseku jablunkovském).

Izoglosa čes.-mor. rozdílu v zakončení feminin -na × -ně, -ňa je zhruba shodná s hranicí českých nářečí v užším smyslu. Zeměpisně vyhraněná je též reliktní lexikalizovaná výslovnost r (drevník) v rozsáhlých částech jč. a svč. oblasti.

Města se vcelku v pojmenování shodují s venkovským okolím; v čes. pohraničí převládlo slovo kůlna, do měst moravských, zejména pohraničních, se šíří výraz šopa. Vzhledem k věcným rozdílům mezi reálií městskou a venkovskou nebyly údaje z městské sítě mapovány.

4                 Z dokladů v excerpovaných slovnících nebylo možno přesně určit, zda má vždy výraz sledovaný specifikovaný význam.

barák  v sled. významu jen nář. — Přejaté, specifikace významu.

drevník  jen nář. — Viz dřevník.

drvárka  jen nář. — Viz dřevník.

drvárna  jen nář.; Jg slc. též dřevárna, drevárna, SSJČ nář., též dřevárna říd., SSJ dreváreň, pol. drwalnia, drwalka — Viz dřevník.

drvárník  jen nář. — Viz dřevník.

dřevně  jen nář.; Jg dřevnice — Viz dřevník.

dřevník  Jg, SSJČ — Od dřevo, psl. *dervo, pl. *derva.

kolna  Jg, SSJČ — Od kolo, pův. přístřeší pro kola ,vůz‘, popř. souvislost s kůl, psl. *kolъ ,přístřeší na kůlech‘.

kolně  jen nář. — Morfologická nář. obměna slova kolna, viz tam.

kolnice  Jg též kůlnice, obojí dem., SSJČ též kůlnice, obojí dem., říd. — Pův. dem. ke kolna, viz tam.

kolník  jen nář.; SSJČ též kůlník, obojí nář. — Viz kolna.

kůlna  stč. kólna, Jg, SSJČ — Viz kolna.

kůlně  jen nář.; stč. kólně, SSJ kolna, hluž. kólnja — Viz kolna.

šopa  jen nář.; SSJČ též šopka, obojí nář., SSJ, pol. szopa — Přejato z něm. nář.

šupna  jen nář.; SSJČ též šopna, obojí nář. — Viz šopa. šupně   jen nář. — Viz šopa.

5    kúlna Po 1, Ju 2, 3 — kulna Ju 3, 4 — kolna Ru 3 — kolňička Ru 2, 3 — dřevňík Ju 1, Ru 1, 4 — dřevňik Ju 3, 6, Ru 1 — dřeuňik Ju 4 — drvárka Ju 7 — šopa Ju 7, Ru 5 — šupa Ju 2, 5, Ru 2

6    MAGP 62, AJŚ 361

Hl