ČJA 1
211 zápraží (136)
1 M práh
práhi (též praha n. plt. 457, též pražina n. plt. 214)
zápraží n.
zápraž f. (nápraž 626)
zábřež f.
záprseň f.
zásťinek (-í- 211, 213, zásťenek 107, 120)
záhrobeň f.
záhrobec (záhrobek 121)
zásep f. (též 102)
násep f. — násip f.
násyp m. (násipi plt. 719, 756, též násépek 650) — násp m.
náspa f. (nazba 806, 813)
náspí n.
náspa n. plt.
náspja n. pl. (též 619, náspje 502)
chodňík (-íček)
pohratka
přilepek (-lypek 835; nolepek 829, též nálepek 755)
S poťiňi 816, poc’inek 827, moska plt. 106
N taras 310, 453, člopek 667, ohňíščko 736, pešunk, pavłač, tratuár, tretňa 626, chodňík 453
2 Sledovala se nářeční pojmenování pro místo za prahem venkovského stavení, zpravidla poněkud vyvýšený chodník podél stavení. Kromě bohaté rozrůzněnosti lexikální nacházíme u některých označení i bohatou diferenciaci slovotvornou a morfologickou, např. násyp f., m. × náspa f. × náspě n. plt. × zásep; záhrobeň × záhrobec. Doloženy jsou též nepravidelné hláskové obměny výrazů (násep × násp; náspa × názba; zástinek × zástěnek).
Odvozeniny od základu syp-/sep- jsou v Čechách zakončeny na souhlásku a jsou rodu ženského. Na Moravě a ve Slezsku je situace pestřejší. Výrazy končící na souhlásku přešly k rodu mužskému; pokud zůstává rod ženský, dostala příslušná slova morfologickou charakteristiku vzoru žena. Na samohlásku končí též neutra, vyskytující se jak v čísle jednotném, tak jako pomnožná.
Motivace nářečních pojmenování vychází především z místních relací, v nichž se designát vyskytuje (zá-praží, zá-stěnek, zá-prseň), a z toho, že zápraží bylo nasypáno, přilepeno.
Výraz chodník je termínem jen v sz. Čechách, pokud se dubletně vyskytuje i jinde, zejména na areálových rozmezích, nemusí být plně terminologizovaný. Dříve rozšířenější slovo mostka plt. bylo zachyceno jako starobylý ojedinělý relikt jen v bodě 106.
Protože jde o typicky venkovskou reálii, výzkum se ve městech neprováděl.
3 Základní lexikální protiklad je mezi výrazem zápraží (práhy) a označeními odvozenými od základu syp-/sep-.
K střč., okrajově jč. a zm. pojmenování zápraží se přimyká jč. odvozený výraz práh, práhy a v Polabí zápraž f. Výrazy od základu syp- zabírají téměř celou Moravu a Slezsko, též svč. okraje a velkou oblast záp. Čech. Forma zásep je v záp. Čechách a na Náchodsku, varianta násep se vyskytuje v sev. Čechách. Podoba násyp byla zaznamenána v sv. Čechách s přesahem na Moravu, na Zábřežsku má podobu násp. Slovo násyp se odděleně vyskytuje dále v již. a stř. úseku vm. nářečí. Vých. polovina Moravy se odlišuje formou náspa (f. sg.), na centrální části Moravy převládá n. plt. náspě a náspa, z malého pruhu obcí zejména na Novoměstsku se dokládá forma náspí (n. sg.).
Mezi střč. a svč. areály (se slovy zápraží a zásep) se nacházejí menší územní celky s dalšími pojmenováními, totiž se szč. chodník, s pojizerským zástinek (zástěnek), centrálně svč. záhrobec, záhrobeň, vč. záprseň a vysokomýtským zábřež. Další okrajové výrazy zabírají jen menší úseky: pohrádka (sev. Opavsko), přílepek (Jablunkovsko).
Ostrá je izomorfa zá-/ná-, rozdělující zkoumané území na záp. a vých. oblast; ná- je však reliktně i v Podkrkonoší. Menší areál vytvářejí označení s příponou -eň.
4 chodník v sled. významu jen nář. — Specifikací z chodník ,místo, kde se chodí‘. K psl. zákl. *chod-.
mostka plt. jen nář.; Kt ,dlážděný výstupek před prahem stavení‘, SSJČ nář. — K most, srov. val. mostiť ,dávat podlahu‘.
násep f. jen nář.; Jg, SSJČ nář. (stč. násep m., f., náspě f. ,násep, val‘) — Deverbativum z kořene -sъp- (staré ablautové střídání -sъp-/-syp-).
násp m. jen nář.; Kt — Viz násyp.
náspa f., n. plt. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násyp.
náspě n. plt. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násep.
náspí n. jen nář.; SSJČ nář. — Viz násep.
násyp m., f. v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ (stč. m. ,hromada hlíny‘, SSJČ m. ,dlouhá nasypaná hromada hlíny‘) — Deverbativum z kořene syp-.
pohrádka jen nář.; SSJČ nář., pol. pogródka — Dem. odvozenina od základu -hrad- (psl. *gordъ, pův. ,ohrazené místo‘).
potínek jen nář.; Kt též potíň ,místo u domu, u chalupy vyčnívající, střechou kryté‘ (slez. potinek, popř. potinka běžně ,krytá předsíň‘) — Z předl. spojení pod síní, event. pod stínem.
potiní jen nář.; Kt význ. jako potinek — Viz potínek.
práh v sled. významu jen nář. — Přenesením z práh ,spodek dveřního otvoru ze dřeva nebo z kamene‘. Psl. *porgъ.
práhy plt. jen nář. — Viz práh.
přílepek v sled. významu jen nář. (SSJČ ,něco přilepeného‘) — Nář. specifikací širšího významu. Deverbativum k přilepit, psl. základ *lěpiti.
zábřež f. jen nář.; Kt ,podezdívka okolo zdí ve dvoře‘, SSJČ nář. — Z předl. spojení za břehem; zá- patrně podle zápraží.
záhrobec Jg též záhrob, záhrobka, SSJČ též záhrobek, obojí zast. a nář. — Z předl. spojení za hrobem.
záhrobeň f. Jg, SSJČ zast. a nář. — Viz záhrobec.
zápraž f. Jg též zápražník, SSJČ říd. — Pojmenování podle lokalizace, z předl. spojení za prahem. Viz práh.
zápraží stč. zápražie, Jg též pražina, SSJČ nápraží říd. — Viz zápraž.
záprseň f. v sled. významu jen nář.; Jg mor. ,záhrobec před chlévem‘, SSJČ nář. — Z předl. spojení za + prsa. Podle Mch byla předprseň zídka do výše prsou, na ochranu obhájců hradeb; místo za ní bylo pak záprseň, to dosud někde znamená zápraží; vzniklo asi tam, kde zápraží mělo u sebe zídku nebo zábradlí.
zásep f. Jg zásep m. i zásyp m., SSJČ též m., poněkud zast. — Deverbativum z kořene -sъp-. Viz násep.
zástinek jen nář.; Jg, SSJČ též zástěnek, obě nář. — Ze spojení za stínem ,zastíněné místo‘.
5 zápraží Ju 3 — zápraž Ju 3, Ru 1 — záhrobeň Ju 2, Ru 4 — násep f. Ju 2, 4 — násip m. Ru 5 — náspa Ju 7 — chodňíček Ju 5, 6 — gaňek Ju–4 — gank Ru 5 — konk Ru 2
6 PLPJ 55
Bh