21 dvojčata (1854)

1    M         dvojčata (-á 757, dvoučata 435, 512) — dvíčata (zvíčata 322, 324, 445, 519)

dvojky (též 311, 819)

dvíčki (dvojčki 446)

dvojaňi

blížňata (bližňynta 832–836, blížňáci 107, 801, blíženci 106, 701) — blízňata (bliźňynta 831, 834, bli-
źńoki 833)

spolčata (společata 306)

společňata

párek 125, 126, 130

S          poloušata 136, poloušňata 137, dvojčence 755

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování dvou dětí z téhož porodu. Vedle rozdílů lexikálních byly zapsány též obměny slovotvorné (dvojčata × dvojky × dvojani × dvíčky, spolčata × společňata) a hláskové (dvojčata × dvíčata, blížňata × blízňata).

3                 Výrazná je dubletnost, popř. tripletnost pojmenování. Ekvivalent dvojčata, shodný se spis. jazykem, se hojně vyskytuje vedle starších názvů téměř po celém území českého jazyka. Jako jediný zabírá oblast, kterou tvoří sv. Čechy a pruh území od Svitav k Moravskému Krumlovu a dále na východ až k Lipníku n. Bečvou. Podoba dvíčata zaujímá především území stř. a již. Čech s přesahem do sousedních nář. podskupin a na záp. Moravu. Souvislý areál na Táborsku, Jindřichohradecku a Českobudějovicku vytváří varianta dvíčky. Z Náchodska se dokládá výraz dvojani. Na většině území vm. nářečí je dominantní pojmenování dvojky.

Lexém blížňata tvoří dvě oddělené oblasti zahrnující jednak Podkrkonoší, jednak Slezsko a přilehlou část vm. dialektů; v již. části druhého areálu je hojnější hlásková obměna blízňata.

Název spolčata byl zaznamenán v záp. Čechách a společňata v centrální oblasti střm. nářečí. Slovo párek je řídce doloženo z Královéhradecka (ALJ zachycuje širší výskyt tohoto výrazu). Pojmenování polouš(ň)ata se vzácně vyskytlo v nejvýchodnějším cípu Čech.

Ve městech bylo vesměs zachyceno označení dvojčata.

4                 Doklady uvádíme v sg. nebo v pl., tak jak jsou zaznamenány v excerpovaných slovnících.