2                 V nář. adjektivech s významem ,stejný, shodný‘ se projevuje diferenciace lexikální (např. stejnaký × jednaký × rovnaký) a slovotvorná (např. stejný × stejnaký).

Nemapována zůstala sporadická, ne zcela ekvivalentní podoba stejnavý ,přibližně stejný‘ a slez. sousloví jak jeden ,zcela, úplně stejný‘, jež se vyskytují zpravidla v dubletě s mapovanými výrazy.

3                 Pojmenování stejný, shodné se spis. jazykem, je typické pro většinu zkoumaného území. Pouze na Valašsku, v stř. úseku vm. nářečí a ve Slezsku zůstal uchován regionalismus jednaký, ale i zde často vedle novějšího adj. stejný. Označení rovnaký bylo zachyceno ojediněle ve Slezsku.

V oblasti prolínání výrazů stejný a jednaký se objevuje (převážně jako dubletní) novější kontaminovaná podoba stejnaký.

V městské mluvě se odráží stav blízkého venkovského okolí.

4    jednaký  stč., Jg mor. a slc., SSJČ říd., SSJ, pol. jednaki, jednakowy, dluž. jadnaki — Od číslovky jeden (tj. ,jako jeden‘). Zakončení přejato od adj. zájmena taký.

rovnaký  jen nář.; Jg slc., SSJ — Z adj. rovný (stč. ,stejný‘) analogický podle jednaký.

stejnaký  jen nář.; SSJČ nář. — Od stejný, analogicky podle jednaký.

stejnatý  jen nář. — Od stejný suf. -atý.

stejný  stč. stajný, Jg, SSJČ (hluž. stajny ,stejnoměrný, pravidelný‘) — Slovo doloženo až u Rosy a Dobrovského. Vzniklo krácením ze starého jednostejný (stč. jednostajný), to od stát ,trvat‘.

5    stejnej Ju 1, 3, Ru 2–4 — stejní Po 1, Ju 2, 4 — sténí Ju 6 — jednaký Ju 7

6    —

Pl