ČJA 1

2 děvče (1905)

1    M         holka

ďevče n. (ďefčo 701) — ďouče — ďúče (též 137) — ďefča (dzjéfča 755) — ďifče — ďifča (džifčyn 835,
836)

ďifče f. (ďífče 304)

ďifčka

ďevka — ďouka (ďuka 137)

ďevucha (2 slabiky: ďeucha 801, 828, 830, 832–835, dźoucha, 818, 84, dźocha 818; 3 slabiky: ďeucha 819, 820, 832, dźoucha 831)

ďefčica (též 616, 681)

cérka (též 728, 74, cerka 676, 681)

žába (žaba)

húďe n.

kurva (kurvička)

slota

ďecko

N          ďífka, ďefka

2                 Zjišťovaly se diference v pojmenování děvčete, nedospělé osoby ženského pohlaví – zhruba do 12 let. Významné rozdíly se projevily především v rovině lexikální. Vedle převládajících názvů holkaděvče byly zachyceny dialektismy cérka, žába, hůdě, kurva, slotaděcko. Kromě nich se mapovaly také slovotvorné, rodové a hláskové obměny slova děvče. Základní slovotv. typy tvoří varianty děvče, děvčica, děvuchadivčka, popř. děvka. Diference hláskové způsobené reflexy bilabiální výslovnosti souhlásky v (která je zde u několika ekvivalentů výjimečně mapována; jinak srov. PRO B1) vytvářejí tři řady podob: 1. děuče, děuka, děucha, 2. ďouče, ďouka, ďoucha, 3. ďúče, ďuka. (Obměny děuchaďoucha bývají vyslovovány jak dvou-, tak i tříslabičně.) Z kvantitativních rozdílů (-ě- × -ie- > -í- > -i-) jsou pozoruhodné formy divčedivčka; slovo divče je navíc místy i ženského rodu. Mapovaný výraz kurva zahrnuje rovněž formální dem. kurvička, vyskytující se většinou jako potenciální dubleta.

Podobně jako u hesla chlapec (srov. I-1) existují i zde u jednotlivých nář. ekvivalentů určité rozdíly sémantické a stylistické. Do mapy nebyl pojat výraz dívka a většinou ani děvka (jednak označují tato slova obvykle děvčata starší, jednak se u nich projevují další významové specifikace, např. ,služebná‘). Mapováno bylo jen plně ekvivalentní pojmenování děvka, zaznamenané sporadicky v archaické vrstvě.

3                 Ze synchronního hlediska vytváří hlavní lexikální protiklad interdialektický výraz holka (běžný v Čechách, pronikající však zejména v mluvě městské mládeže také na Moravu) a název děvče (typický téměř pro celou Moravu a jč. oblast). K nim se řadí méně početné regionalismy. Je to především výrazný vm. dialektismus cérka, dále pak označení žába (užívané v sz. Čechách a v podobě žaba na jz. Moravě a v přilehlém přechodovém čm. pásu), kurva, popř. kurvička (na rozhraní stř. a sv. Čech), hůdě (v již. Čechách), slota (na jz. Moravě) a děcko (sev. od Vsetína).

Nejrozšířenějšími slovotvornými odvozeninami jsou podoby děvčica (na Slovácku), děvucha (ve Slezsku), divčka (v zč. okraj. úseku) a děvka (v široké svč. oblasti). Bohatě hláskoslovně diferencovaná je hlavně svč. oblast. Charakteristickým označením ve vč. úseku jsou obměny děvčeďouče, v širší svč. oblasti se užívá feminin děvkaďouka (ojediněle byl zachycen i název ďuka), v Podkrkonoší pak ďůče. Hláskoslovné paralely děucha a méně často i ďoucha byly zaznamenány v přechodných nářečích česko-polských. V okrajových úsecích se vyskytují i varianty s kmenovým -i-; je to pojmenování divčka (v zč. okrajovém úseku) a archaické femininum divče (na Chodsku). Menší areály dále vytváří neutrum divče, a to na Doudlebsku, Zábřežsku a jz. od Českého Těšína (zde v podobě divča). Regionální obměna děvča byla zachycena především ve frenštátské skupině slezských nářečí.

Pojmenování děvče má předpoklady k úplnému zobecnění (zatlačování ostatních tradičních výrazů do periferní sféry se projevuje omezením jejich rozsahu jak ve smyslu územním, tak i stratifikačním – stylistickém); jako potenciální hovorová paralela se šíří interdialektické slovo holka.


4    cérka  jen nář.; Jg a SSJČ dcerka — Rozšířením významu slova dcerka, to dem. k dcera (stč. dci, dcera) ,přímý potomek ženského pohlaví‘.

děcko  jen nář.; Bš Nový Jičín, SSJČ nář. — Specifikací významu slova děcko ,dítě‘.


děvča  jen nář. — Podoba s nepřehlasovaným -a za . Viz děvče.

děvče  stč. děvčě, Jg, SSJČ, pol. dziewczę — Od děva, to z adj. *děvojьna zkrácením v děvoja a dále v děva. Přechýlením vzniklá odvozenina k dívka (neutrum označuje nedospělost).

děvčice  jen nář.; stč. dievčicě, Jg a SSJČ nář. děvčice (SSJ dievčica hovor. ,odrostlé děvče‘, hluž. dźowčica ,dosti velké děvče‘) — Od děvče, přechýleno k f. příponou -ice.

děvka  SSJČ zast., pol. dziewka zast. (stč. děvka ,služebná‘)

děvucha  jen nář. (Jg „v pohrdlivém smyslu“), Kt, SSJČ nář., pol. dziewucha — Od děva.

divča  n. jen nář.; Kt dívča, SSJ dievča — Podoba s nepřehlasovaným -a za . Viz divče.

divče  n. jen nář.; stč. dievčě, Kt dívče, SSJČ nář. dívče, divče n. — Zkrácením staré „nadměrné“ délky -í- > -i-.

divče  f. jen nář.; Kt dívče z Domažlicka — Přechýlením z divče n., viz tam.

divčka  jen nář.; Kt dívčka — Dem. k divče f.

ďouče  jen nář.; Kt, SSJČ nář., hluž. dźowčo — Podoby děuče, ďouče, ďůče jsou dokladem pro dřívější bilabiální výslovnost souhl. -v- ve slově děvče.

ďouka  jen nář.; Kt, SSJČ nář. (hluž. dźowka ,dcera, služebná‘) — Z děvka změnou bilabiálního v > u (-ew- > -eu- > -ou- zpětnou asimilací).

ďůče  jen nář.; Kt ďuče — Viz ďouče.

holka  stč., Jg, SSJČ obl. čes., hluž. holca — Od adj. *golъ ,holý‘.

hůdě  Jg z Budějovicka, SSJČ expr. (Kt hudě ,house‘) — Od hudě!, tj. volání na husu, pak ,husopaska‘ a žertovně ,dítě‘.

kurva  v sled. významu jen nář.; Kt z Roudnická (SSJČ vulg. nevěstka‘) — Posunutím významu všesl. slova kurva ,prodejná žena‘ z psl. *kurъva ( z *kur/opъtъ/va).

slota  v sled. významu jen nář. (Kt přezdívka dětem) — Nejasné.

žába  Jg „potupně malým holkám“, SSJČ expr., SSJ žaba hovor. expr. — Přenesením výrazu žába ,bezocasý obojživelník‘ na děvče.

5    holka Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — ďefče Ju 4, 6, Ru 1, 5 — ďouče Ju 2 (st. expr.) — cérka Ju 7 — žába Ju 5, Ru 2, 3 — kurva Ju 3 (st.) — kurvička Ru 1

6    AJŚ 695, AJK 16 : 3 (i pejor.), 20, SSA 8.13, OLA 1888 (děva i odvoz.)