2                 Zjišťovala se nářeční pojmenování pro obruč, tj. kruhový pás sloužící ke stahování sudu apod.

Mapa zobrazuje především rodový protiklad obruč m. × obruč f. Kromě něho byly zachyceny rozdíly slovotvorné (obruč × obroučka) a morfologické (obruč × obruča). Výraz obroučka je na velkém území pojmenováním základním, formálním deminutivem označujícím reálii bez zřetele k její velikosti, a forma obruč, obruča tam mívá nezřídka význam ,velká obruč‘.

V sousedství bývalých něm. dialektů se sporadicky dosud vyskytuje slovo ráf, ráfek. Tento výraz nebyl mapován.

3                 Rodový protiklad slova obruč vytváří ostrou hranici: uvedený výraz v muž. rodě je v jz. polovině Čech a zasahuje až na Roudnicko; týž výraz v žen. rodě se vyskytuje na ostatním území. Formální deminutivum obroučka je hojné – často dubletně vedle obruč – na větší části Moravy s přesahem do střč. nář. oblasti, na Královéhradecku a v záp. skupině slez. nářečí.

Ve všech městech převládá forma shodná se spisovným jazykem, tedy obruč f.

4                 Deminutivní formy citované ze slovníků jsou vždy deminutiva skutečná, nikoli formální.

obrouček  stč., Jg, SSJČ — Viz obruč.

obroučka  stč., Jg, SSJČ, SSJ obrúčka, pol. obrączka, hluž. wobručka — Viz obruč.

obruč  stč. a Jg m. i f., SSJČ f. (m. jako zast.), SSJ jen f., pol. ob-

ręcz f., hluž. wobruč f. — Pův. kruh obepínající ruku, silný náramek nošený na paži mezi loktem a ramenem, přeneseno na obruč sudu, kola apod.; psl. *obrNč-jь.

obruča  jen nář.; Kt — Viz obruč.

5    vobruč f. Ju 3, 4, 6 — wobruč f. Ju 1, 2, 7 — obroučka Ru 3 — obrúčka Ru 5 — vobruč m. Ju 5, Ru 3

6    MAGP 114, SSA 4.79, OLA 823

Bh