smolňice (-ička 243, 252, 320, 332, 406, 408, 409, 420, 426, 427, 437, 438, 451, 461, též 311, 327,
520)

špán (-ek 443, 450) — šván (-ek 445, 449, 456, 457, 458)

dračka

filipus (filip 830)

ščipa (-pka 818, 819, 820)

S          blička 161, 506, dřinka 115, masňička 337, smolňák 649, štípánek 449

N          masny kołek 808, špíłek 707, křesaňica 754

2                 Položka sledovala územní rozrůznění nářečních výrazů pro třísku dřeva na svícení. Tato reálie v základní funkci zanikla již v minulém století a byla vystřídána olejovými a hlavně petrolejovými lampami, dále však zůstala zachována jako svítidlo na kratší posvícení (např. do pece nebo do sklepa). Někde její názvy přešly v pojmenování třísek na zatopení, viz I-216.

Staří informátoři (zvláště v odlehlejších výše položených lokalitách) však ještě pamatovali svícení loučí při práci doma, a tak výzkum přinesl celkem zřetelné obrysy původních areálů.

Názvy se diferencují jednak lexikálně, jednak slovotvorně (např. světidlo × posvět, louč × lučivo), jednak nepravidelně hláskově (špán × šván, světidlo × setidlo).

Pokud jde o původ, lze zapsaná označení rozdělit do tří skupin: první jsou motivována způsobem pořizování (tříska, štípa, dřínka, dračka), druhá poukazují na kvalitu dřeva (smolnice, masnička), třetí ukazují na funkci (světidlo, posvět, blička, louč).

3                 Téměř po celých Čechách a na větší části Moravy převládá název louč f. (nezřídka může jít o název ze spis. vrstvy); na již. Moravě mívá též podobu formálního deminutiva loučka a ojediněle se tu řadí i k subst. muž. rodu (ten louč, ten louček). Uvnitř jzč. oblasti převládá slovo smolnice (smolnička). Větší areál tvoří dále na Valašsku s přesahy do Slezska slovo světidlo (jež se opakuje na menší oblasti sz. od Boskovic v podobě setidlo) a na širším Zábřežsku posvět. K rozšířenějším výrazům patří ještě štíp(k)a na větším území Slezska; záp. Opavsko se však ve shodě s pol. dialekty vyděluje výrazem lučivo.

V horním Posázaví s přesahem na Moravu a odděleně na vých. Uherskobrodsku se vyskytují nevýrazné areály názvu tříska (tříška). Na okraj jzč. nářeční oblasti se omezuje výskyt přejatého pojmenování špán (špánek), šván (švánek). Ve Slezsku tvoří malý areál výraz filipus. Ostatní názvy byly zachyceny jen reliktně.

4    blička  jen nář. — K slovesu blikat.

dračka  Jg, SSJČ zast. ob. — K dráti ,stahovat kůži, odtrhávat nožem tenké louče z polena‘.

dřínka  v sled. významu jen nář.; Jg dřín m., dřeň f., dřínka mor., SSJČ nář. —  Patrně k dříti, srov. dračka.

filipus  jen nář.; Kt mor. — Přejato z něm.

louč  f. stč. lúč, Jg, SSJČ, SSJ obyč. pl. lúče, zřídka v sled. významu — Od kořene *leuk- ,zářit, svítit‘.

louč  m. jen nář. —  Viz louč f.

lučivo  Jg slc., SSJČ řidč., SSJ, hluž. lučwo, pol. łuczywo — Viz louč f.

masnička  jen nář. — K adjektivu mastný.

posvět  jen nář.; stč. posviet ,svícení‘, Jg — K slovesu posvítit. Viz světidlo.

setidlo  jen nář. — Viz světidlo. Kromě tzv. ztráty jotace došlo ještě k zániku pův. bilabiálního w.

smolňák  jen nář. — Viz smolnice.

smolnice  Jg i smolina, SSJČ ,smolná louč, pochodeň‘, v témž významu SSJ smolenica, hluž. smólnica, smolina — K psl. *smola, *smolьnica. Zpravidla ,kus smolného dřeva‘.

světidlo  stč. svietidlo ,čím se svítí‘, Jg, SSJČ zast. a nář. — Od stč. svietiti sufixem -dlo.

špán, šván  jen nář.; SSJČ špán, řidč. spán, obojí nář. — Přejato z něm.

štípa  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., pol. szczapa, szczypa nář. — Pův. význam ,kus rozštěpeného polena, odštěpek dřeva‘. Viz též štípánek.

štípánek  jen nář.; SSJČ štípanka nář. — K slovesu štípat přes adj. štípaný.

tříska  v sled. významu jen nář. — K psl. *třěska, od *třěskati ,praskat‘.

5    louč Ju 1–4, Ru 3 — loučka Po 1, Ju 2, Ru 1, 2 — sv’eťidlo Ju 7

6    AJK 61:2

Bh