180 koště (286)

1    M         košťe — kvošťe — košťišťe 301, 504 (košťíšťe 119, košišťe 304, 308)

metla (m’et- 831–836)

pometlo

N          březoví košťe, metloví k., prouťení/prouťoví k., březové pometlo, březová metla atd.; škrablesko, škrablena 662, 669, prynčufka, oškrdel, oškrt, metlouch 119, ometło 725, 749 (,smeták, žíněné koště‘)

2                 Otázka byla zaměřena na lexikální diferenciaci nář. pojmenování pro svazek prutů, zpravidla březových, sloužící k zametání. Kromě rozdílů lexikálních byly zaznamenány i rozdíly slovotvorné (metla × pometlo) a hláskoslovné (koště × kvoště × koštiště).

Zejména v Čechách byla hojně zapsána dvojslovná označení se zpřesňujícími příd. jmény jako březové koště, metlové k., proutěné k. Jimi informátor odlišoval rýžové koště kupované od koštěte dělaného z březového proutí. Uvedených příd. jmen se však běžně neužívá, proto byla z mapování vyloučena, podobně jako silně expresivně zabarvené výrazy pro označení opotřebovaného koštěte, užívaného hlavně ve chlévě (škrablena, škrablesko, oškrt, oškrdel). Slovo pometlo je kromě mapované oblasti rozšířeno téměř po celém zkoumaném území, avšak jako pojmenování pro koště (často ze slámy) k vymetání popela z chlebové pece.

3                 Proti celočeskému pojmenování koště stojí moravské výrazy odvozené od základu -met-, tj. pometlo a metla, které tvoří výrazné areály.

Slovo koště zabírá kromě Čech (kde má archaické okrajové varianty kvoště na Doudlebsku a koštiště zcela ojediněle jinde na okrajích) i záp. Moravu po Nové Město na Moravě a Moravský Krumlov. Široký pruh území táhnoucí se severojižním směrem a zaujímající Vysokomýtsko (zde v dubletě s výrazem koště) a velkou část záp. poloviny Moravy má pojmenování pometlo (to je doloženo i z Mladoboleslavska a z horního Pojizeří). Oblast východně od areálu pojmenování pometlo je charakterizovaná výrazem metla.

Městská mluva se vcelku shoduje s venkovským okolím, jen ml. generace v moravských městech užívá obvykle výrazu koště, shodného se spis. jazykem.