ČJA 1
18 kmotr (1842)
1 M kmotr (kmotrch 748, 749, kmotrč 645) — chmotr (též 106, chmotříček 115, 117) — kmoter (kmoterek 818) — kumoter 833–836
kmotřík
kmotříček (též 631, 705)
kmotřínek 141, 211, 226
kmocháček (též 749, 814) — kmucháček (též 723)
křesňíček (-šň- 805, 818, 819, 830, křesňik 813)
křesný (křosny 801)
křesný taťíček 703, 747, 817 (křesny tata 812, 823, krsní tatko 756, křesny tačik 813, křesný
otec
748, 749)
taťíček
potek — púta 106, 107
2 Mapa ukazuje nářeční rozrůznění v pojmenování kmotra, tj. zástupce dítěte při křtu. Expresivita pojmenování bývá zpravidla vyjádřena deminutivními formami, dubletní nedeminutivní výrazy mají pak většinou odstín vyšší stylové roviny. Materiál přinesl rozdíly lexikální s hojnými obměnami slovotvornými (kmotřík × kmotr, potek × půta, křesníček × křesný) i hláskovými (kmotr × chmotr, kmocháček × kmucháček).
Tam, kde jsou doložena souslovná pojmenování typu křesný tatíček, se v běžné komunikaci (zejména v oslovení) často zástupně užívá jen substantivní části, v projevech neutrálních se zase hojně uplatňuje prosté adjektivum křesný.
3 Základní lexikální rozdíl tvoří většinové výrazy kmotříček/kmocháček proti okrajovým pojmenováním křesňíček a potek.
Pojmenování kmotříček je rozšířeno téměř po celých Čechách a v záp. polovině Moravy. Jeho slovotvorná varianta kmotřík tvoří souvislé území na zč. okraji. V okrajových úsecích je často jako jediné pojmenování kmotr (Podkrkonoší, Chodsko, Znojemsko), které se jinak dubletně objevuje po celém území národního jazyka. Podoba kmoter se vyskytuje na širším Ostravsku; forma kumoter je omezena na Jablunkovsko. Výraz kmotřínek je ojedinělý.
Název kmocháček zaujímá vých. polovinu hanáckých nářečí a téměř celou oblast vm. dialektů. Hlásková obměna kmucháček je hojná v nář. dolských a na území jz. od Brna.
Na větší části Slezska je rozšířeno pojmenování křesníček. Dvojslovné pojmenování křesný tatíček a substantivizované adjektivum křesný se vyskytují v úzkém pásu na slezsko-východomoravském pomezí a ve stř. Slezsku; na sev. Valašsku tvoří menší oblast výraz tatíček. V přechodném pásu česko-polských nářečí je dominantní název potek; podoba půta je doložena z Podještědí.
4 chmotr jen nář. — Viz kmotr. Disimilace km > chm.
kmocháček, kmucháček stč. kmoch, dem. kmošek, kmošček, Jg kmoch, dem. kmochánek, též kmošek, Kt též kmucháček, SSJČ expr. dem., kmochánek, kmucháček obě nář., hluž. kmoch — Domácká podoba z kmotr (jako Pech z Petr).
kmoter jen nář. — Viz kmotr.
kmotr stč., Jg, SSJČ, SSJ kmotor, hluž. kmót(r) — Výraz kmotr přitvořen ke kmotra (to z lat. commater ,spolumatka‘).
kmotříček Jg, SSJČ, SSJ kmotríček — Dem. ke kmotřík.
kmotřík Jg dem., SSJČ, SSJ kmotrík, dluž. kmotśik — Dem. ke kmotr.
kmotřínek SSJČ též kmotránek — Dem. ke kmotr.
křesníček jen nář.; Jg též křestník, křestníček slez. — Univerbizací sousloví křestný tatíček, viz tam.
křesný jen nář.; SSJ krstný — Zpodstatnělé příd. jméno, to od křest.
křesný tatíček Jg též křestný otec, křestní otec, SSJČ křestní otec, SSJ krstný otec — Sousloví, viz křesný.
kumoter jen nář.; pol. — Viz kmotr.
potek jen nář.; Kt též poteček slez. (stč. ,syn otcovy sestry‘) — Přejato z lat. (pater spiritualis) přes něm. (Pate), pomocí přípony -ek.
půta jen nář.; Jg puta m. i f. — Adaptací něm. nář. Pote, a to sekundárním dloužením kořenné samohlásky a příklonem k morfologickému typu předseda (podle táta, děda).
tatíček v sled. významu jen nář. — Přenesením.
5 kmotr Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 4 — kmotříček Ju 1, 2, 4, Ru 3, 4 — kmocháček Ru 5 — kúm Ju 2, 3, 7
6 AJŚ 726, AJPP 29
Fi