ČJA 1
177 kouř (190) —
kouří se z komína (192)
1 M kouř (kuř 116, 118, 127)
dým (dim 430, 463, 755, 756)
čoud — čud — čmud (čmoud 10, 12, 145, 665)
hulán
2 Otázka byla zaměřena na lexikální rozdíly v nář. pojmenování pro plyny a saze vznikající při hoření. Kromě diferencí lexikálních byly zachyceny též rozdíly hláskoslovné (zejména čoud × čud × čmud).
U dubletních výrazů byly někdy zaznamenány odlišnosti ve stupni expresivity (hulán a čoud byly nezřídka hodnoceny jako více nebo méně expresivní) a rozdíly významové (čoud i dým někdy znamenají ,zplodiny spalování pronikající z kamen do místnosti‘ na rozdíl od kouře, který uniká komínem, jindy je slovo kouř spojováno pouze s ohněm menšího rozsahu, např. ,kouř z dýmky‘, dým může označovat ,hustý kouř‘ apod.). Hranice těchto diferencí jsou však plynulé a nemohly být na mapě zachyceny.
3 Téměř na celém zkoumaném území (bez Kopanic a jv. Slezska) bylo zaznamenáno pojmenování kouř; k němu se přidružují oblasti výrazů dým a čoud, jež jsou s ním zpravidla dubletní.
Slovo dým mělo patrně původně větší rozsah, postupně však bylo zatlačeno expandujícím výrazem kouř na okraje; vyskytuje se dnes v nejarchaičtějších okrajových nářečích. Největší areál souvislého výskytu slova dým je v jzč. nář. oblasti (s přesahem až na Lounsko); dále byl tento výraz zapsán v hor. Pojizeří, na Moravě pak na Zábřežsku, ve stř. úseku vm. nářečí a téměř v celém Slezsku.
Označení čoud se s kolísající hustotou vyskytuje v sv. polovině Čech; v hor. Pojizeří a na nejvýchodnějším okraji svč. nář. oblasti byla zaznamenána podoba čud, odděleně pak na Moravě mezi Prostějovem a Litovlí varianta čmud (ta se sporadicky objevuje též v náchodském výběžku i jinde).
Na Chrudimsku je malý ostrůvek slova hulán.
Situace ve městech se shoduje s venkovským okolím.
4 čmud, čoud, čud, Jg též čmoud, čad, SSJČ čoud, čmoud ob. obojí ,hustý kouř, dým se sazemi a pachem něčeho pálícího se‘, SSJ čmud ,čierny, hustý, dusivý, štiplavý dym‘ — Patrně zkřížením slov čad a smud, smoud (podobně čmudit, čmoudit zkřížením z čadit ,dýmem něco černit‘ a smudit, smoudit ,opalovat na povrchu‘; tak Mch).
dým stč., Jg, SSJČ, SSJ dym, tak i pol. a hluž. — Psl. *dymъ, to z ide. *dhúmos.
hulán v sled. významu jen nář. — K hulit ,silně čadit, mocně vydávat kouř, dýmat‘, snad žertovně přikloněno k názvu vojáka.
kouř stč. jen kúřenie, Jg též kúř říd., SSJČ, SSJ kúr, hluž. kur — Psl. *kurь, *kurъ, deverbativum od psl. *kuriti.
5 kouř Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kóř Ju 6 — kúř Ju 7, Ru 5 — dím Ru 5 — dim Ju 5 — dejm Ju 5, Ru 3 — čoud Ru 4
6 MAGP 557 (a) z komína, (b) z pece, AJŚ 399, SSA 5.136, OLA (989 dymъ)
7 Položka kouří se z komína nebyla zařazena do souboru map pro malou odlišnost nář. materiálu od položky kouř. Slovesné ekvivalenty substantivních lexémů se však více hláskově (příp. slovotvorně a morfologicky) diferencují: kouří se; čoudí se × čudí se × čmudí se × čmoudí se × čmadí se × čedí se × čadí se; dýmá se × dýmí se × dymčí se × dymuje se; hulí se. Jednotlivé varianty však netvoří výrazné oblasti. Územně se slovesa v podstatě shodují se svými substantivními protějšky, jen z jz. Čech (kromě Chodska) už sloveso dýmá se téměř vymizelo; sloveso hulí se má naopak větší rozsah než substantivum hulán. Na Moravě se zřídka vyskytují i podoby bez zvratného se.
Atlasy: ASJ (IV 187 dymiť sa)
Či