175 zvýšená část kamen (183) —

1    M         kamna plt. (kamínka, kaménka 743, 744, 756, kaménca 743, 752, 753)

vrchkamna (vrchkamen 111, vrchkamňik 103, 105)

krovec (krofce plt. 413, 414, 421)

krúvek (též 248, 251, krúfka f. 422)

vrchňice

svrchňice

vrcholek (vrcholec 221, též 106, vrchovec 221, vrchovek 256, 257, 410, vrchofka 234)

vršek 233, 244, 245 (též vrch 111)

bapka

kopka

kachle plt. (kachloč 826, 828)

kachlíky

vyška (v’y- 819, 832)

zvyška

povałek

S          hropka 157, vrchkopka 118, 157, strop 130, strúpek 123

N          koch 836, granec 726, turm 801, zétka 752, pec f. 644, 668, 732, 66, 67, pec m. 815, 833, 834, 82, 83, pécka 739, 749, 72, pecóch 66, sklépek 707, kozub 82, trouba 201, 206, 75, troubi 125, 137, 325, 326, šyška 84, flašinet 110, kamňišťe 113

2                 Zjišťovaly se nářeční názvy zvýšené části kamen, v níž byla trouba, popř. jen označení její horní plochy. Spisovné označení tato reálie nemá. Oba pojmenovávací přístupy, které zadání otázky předpokládalo, vedly částečně k rozdílným výsledkům v pojmenování, a tudíž i k jistým obtížím při posuzování ekvivalence nářečních názvů. Shledali jsme, že se často oba pojmy (celá vyšší část kamen a pouze její horní plocha) nerozlišovaly nebo se užívalo nespecifikovaných názvů pars pro toto (kachle, trouby). Opačný onomaziologický postup je v dalším nespecifikovaném názvu kamna, který se užívá i v sledovaném významu (tedy pro označení jen jejich části). Vedle toho se ovšem uplatňuje řada nářečních ekvivalentů pro sledovaný význam specifických (např. kopka, krovce, babka aj.).

Diferenciaci lexikální doplňují rozdíly slovotvorné: různé formy odvozené od základu vrch- (vrchnice × svrchnice, vrcholek × vršek), rozdíly ve formální prefixaci (vyška × zvyška) nebo odlišnost sufixů u formálních deminutiv (krovec × krůvek).

3                 Mapa poskytuje méně obvyklý obraz nář. členění jazykového území. Výrazná je tu velká oblast bez speciálního pojmenování (označující pojem názvem kamna), která zaujímá celou severní polovinu Čech i Moravy (bez Slezska, zato však se sev. a střed. úsekem vm. nář.). Jižní část je rozdělena na menší areály nář. výrazů: jč. areál dvou slovotvorně odlišných formálních deminutiv (při okraji krůvek, směrem k centru krovec) rozdělil od sebe dvě oblasti odvozenin od základu vrch- (zč. svrchnice, jež se vyskytuje i v horním Pojizeří, od střč. forem vrchnice a vrcholek, popř. vršek). Na již. Vysokomýtsku a též v podkrk. úseku byla zachycena složenina vrchkamna, do oblasti výrazu krovec je na Příbramsku vklíněn menší areál slova babka.

Situace na Moravě je jednodušší. Oblast čm. nářečí, většina střm. oblasti a také území nář. dolských tvoří velký areál názvu kopka. Ve Slezsku převládá pojmenování zvyška s variantou vyška v přechodných nářečích čes.-pol. Názvu kachle se užívá na Jablunkovsku a Frýdecku; na již. okraji západoslezské skupiny se reliktně vyskytuje pojmenování povalek. Názvy zjištěné u staré městské generace se shodují s výrazy venkovského okolí.