ČJA 1
170 bidýlko nad kamny (278)
bidlo (299)
1 M bidílko (bidéłko 721–724, 740, 747–750, 817, 821, bidełko 728, videłko 728, 747, didilko 161) — vidílko (též 109, 236, 501)
bidélce (bidélco 742, vidélce 752, vidélco 753)
bidlo — bídlo — vidlo
tička — tejčka
tič
rahínko (též 430, ráhínko 623, 632, 635, 636)
rahno (ráhno 640, 642, 643)
žertka (žrtka 755, žhrtka 756)
hambálek (hambalek 666)
N věšák, sušák, lišta, lištva, rohaťina 144, žehilko 126, hřadlo 311, hradbička 418, žerď 640, žrď 743, polyň 833
2 Vodorovně zavěšená žerď umístěná pod stropem nad kamny nebo v jejich blízkosti, na kterou se věšely utěrky nebo mokré šaty, patřila dříve k běžným součástem vnitřního zařízení venkovských světnic. Dnes se tato stará reálie pamatuje místy jen ve vzpomínkách. Výzkum osvětlil, že její označení nemělo původně povahu termínu. Zároveň se ukázalo, že slova bidlo a tyč, která jsou ve spis. jazyce synonymy, a sémanticky blízké výrazy rahno a žerď, které mají dnes ve spis. jazyce zpravidla významy specifické (žerď ,delší tyč k praporu‘ a rahno je termín loďařský), byly původně diferencovány především oblastně.
Na rozdíl od názvů pro bidlo, užívané např. na větrání peřin na dvoře (viz odd. 7), se sledovaná reálie označuje zpravidla formou deminutivní. Tento vztah mezi dem. a nedem. formou pojmenování, který se opírá o rozdíl věcný, není však vždy formálně vyjádřen (např. zč. a mor. bidlo a jzč. dem. tyčka vystupují v obou významech).
V místech, kde se sledovaná reálie nedochovala, bylo už obtížné tradiční název bezpečně zjistit. Zřejmě se k ní vztahuje i přejatý výraz hambálek, který jinak obvykle označuje příčný trámek krovu. Výrazy věšák, lišta, sušák a další byly jako neadekvátní z mapy vyloučeny.
Ve městech se položka nezjišťovala.
3 Oblastní rozčlenění základních lexémů je výrazné. Centrální pojmenování bidýlko a jeho varianty zahrnují celou svč. a střč. oblast a většinu Moravy. Od něho se odděluje jzč. výraz tyčka (s doudl. variantou tejčka), zm. označení rahýnko a slez. ekvivalent žerdka (a ojedinělá kopanič. varianta žrdka). Obraz lexikálních rozdílů doplňuje ještě mor. výraz hambálek, jehož sporadické doklady se poněkud více soustřeďují na širším Brněnsku.
V každém z vymezených lexikálních areálů jsou i podoby nezdrobnělé. Zeměpisně vyhraněné jsou však jen oblasti s podobami bidlo (jsou příznačné zvl. pro Moravu a pro část zč. oblasti). Na Valašsku se dochovalo (vedle základní podoby bidélko s nezměněným -é-) i archaické formální deminutivum bidélce. Z hláskoslovných variant tohoto nejrozšířenějšího slova vytvářejí ucelené oblasti zč. okrajová podoba bídlo a svč. obměny vidlo, vidýlko (podoby s v- jsou porůznu doloženy i z Valašska).
Na některých úsecích (zvl. v okolí Prahy, na Přerovsku, Holešovsku a na části Slezska) se už ani předmět, ani jeho pojmenování nezná.
4 Údaje zachycené ve slovnících se většinou týkají obecného, nespecifikovaného významu.
bidélce stč. dem., též bidlce, Jg dem., SSJČ dem. říd., SSJ bidielce dem. — Derivací starobylým sufixem -ce od bidlo, viz tam.
bidélko, bidýlko Jg, SSJČ, SSJ bidielko, u všech dem. — Formální dem. k bidlo, viz tam.
bidlo stč., Jg, SSJČ (SSJ jen specif. významy ,hřad‘ a ,součást krosny‘) — Z psl. *biti (bidlo ,nástroj, kterým se bije‘).
bídlo jen nář. — Zdloužením kmenové samohlásky, viz bidlo.
hambálek jen nář.; SSJČ nář., SSJ hambalok, hambálok — Přenesením významu slova hambalek ,vodorovný trám spojující krokve střechy‘, přejatého z něm. a dolož. už v stč.
rahno Jg ráhno mor., SSJČ též ráhno, obě obl. — Přejato z něm. Rahe, domácí formant -no podle břevno.
rahýnko Jg a SSJČ též rahénko dem. — Formální dem. k rahno se specifikujícím významem, viz tam.
tejčka jen nář. — Formální dem. k tyč (viz tam), zdloužením kmenové samohlásky a změnou ý > ej.
tyč stč., Jg, SSJČ, SSJ — Souvisí s týkat se, dotýkat (z psl. *tyk-, Holub-Kopečný).
tyčka Jg, SSJČ, SSJ, u všech dem. — Formální dem. k tyč, viz tam.
vidlo, vidýlko jen nář. — Změnou b- > v- (pův. obouretné w-), viz bidlo.
žerdka stč. nedem. žrd, žerd, žerď, Jg žerďka i žírďka dem., SSJČ žerďka říd. dem., SSJ žŕdka dem. — Formální dem. k žerď se specifikujícím významem, psl. *žьrdь, souvisí s hrázka a hřada.
5 bidlo Ju 1, 2, Ru 1, 3 — vidlo Ru 4 — bidílko Po 1, Ju 3, 4 — bidéłko Ju 7 — vidéłko Ju 7
6 —
7 Paralelně se zjišťovala (v Čechách na řídké síti) nářeční pojmenování pro bidlo, vodorovnou žerď na větrání peřin apod. Různící se slovní základy zhruba odpovídají lexikálním oblastem vymezeným na této mapě. Pojmenování jsou však zpravidla v základní, nedem. formě (bidlo, rahno a žerď), jen jzč. podoba tyčka má i v tomto významu formu deminutivní.
Jč