169 věšet (293)

1    M         vješet —  vjeset

vješat

vjesit — vješit 305, 306, 312 (-ít 304)

povjášet (povášet 159)

N          povješovat 155, 417, povjesovat 307, navjášet 312, zavjášet 312, 331

2                 Zadání sledovalo slovotvornou diferenciaci nář. pojmenování pro činnost ,upevňovat něco tak, aby viselo‘. Z hlediska tvoření slov jsou slovesa rozdělena na předponová a nepředponová (povjášet × věšet); další rozdíly se týkají kmenotvorných přípon (-a- × -e- × -i-), tedy zařazení do slovesných tříd (věšat × věšet × věšit). Navíc se nářeční ekvivalenty výrazně člení podle zakončení základu (věš- × věs-).

Uvedené rozdíly vznikly buď analog. vyrovnáváním, nebo v důsledku různého hláskového vývoje, srov. dále.

Pravidelná střmor. změna si > se (věsit > věset) má poněkud širší rozsah, objevuje se i na Moravskokrumlovsku, srov. PRO F 1 a.

3                 Mimo dvě enklávy s předponovým výrazem povjášet (na širším Plzeňsku a mezi Českými Budějovicemi a Prachaticemi) užívá se na celém ostatním zkoumaném území pouze tvarů nepředponových. Tu pak vystupují tři velké a ostře odlišené oblasti: celé Čechy a širší pruh záp. Moravy mají výraz věšet. Na východ od linie Lipník n. Bečvou — Znojmo se dokládá forma věšat. V pásu mezi oběma uvedenými podobami, tj. v centrálním úseku střm. nářečí a v úzkém pruhu odtud směrem na Mor. Krumlov, vyskytuje se tvar věsit; ten byl jako dubletní zaznamenán též v jzč. nářečích, na nejzápadnějším okraji řídce v podobě věšit. Na Znojemsku byla zapsána podoba věset.

Podoba věšet pronikla téměř do všech městských lokalit, zejména u ml. generace.