ČJA 1
164 vejít se (304)
1 M vejít se
vejít (vehít 643, vejsť 755, 835, 836, vyňść 831)
vlést (vlest 609, 614, 620, 628–629, 63, vlíst) se
vlést (vlíst, vlyść)
vydat se
vdat se
dat se
N stat sa 737, smis’c’ic’ se 821, 822
2 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty pro označení pojmu ,celý se vměstnat‘. Výzkum byl zaměřen zejména na zjištění hranice mezi formami se zvratným zájmenem a formami bez něho. Kromě uvedeného rozdílu ukazuje mapa výrazné rozdíly lexikální.
Otázka sledovala infinitivní formy; ty se však u těchto sloves vyskytují méně často, běžnější je forma 3. os. sg. se záporem (nedá se, nevedá se, nevleze).
3 Na mapě je patrná dvojí výrazná dichotomie: Proti většinovému českému a zm. vejít (se) má zbytek Moravy a Slezska lexém vlézt (se). To na záp. Moravě prošlo starobylým krácením (vlezt se), na ostatním území podléhalo pravidelným hláskovým změnám – úžení a krácení. O tom viz v oddíle věnovaném hláskosloví. Ostatní slovesa s týmž významem tvoří jen malé ostrůvky: vydat se (Třebíčsko) a dát se (Břeclavsko).
Proti slovesům se zvratným zájmenem stojí slovesa bez něho. Formy se zvratným zájmenem zabírají téměř celé Čechy (mimo záp. a sev. okraj), na východě zasahují daleko na záp. Moravu. Vých. hranice zvratných forem se zhruba kryje s hranicí obou hlavních lexémů, pouze na jihu ji překračuje.
4 dat se jen nář. — Specifikací významu, psl. *dati.
vdat se jen nář. — K psl. *dati. Viz NŘ 15, 1931, s. 72.
vejít (se) Jg vjíti i vjíti se, SSJČ vejíti se, též řidč. vejíti, SSJ vojsť — K psl. *iti ,jít‘.
vlézt (se) SSJČ vlézt, též říd. ob. vlézti se, SSJ hovor. expr. vliezť, pol. wleźć — K *lězti ,plazit se, šplhat‘.
vydat se v sled. významu jen nář. — Předpona vy- ve významu vyplnění (srov. vycpat, vyplnit), viz vdat se.
5 vejít se Ju 1, 2, 3, — vlésť Ju 7
6 —
Bh