ČJA 1
164 vejít se (304)
1Mvejít se
vejít (vehít 643, vejsť 755, 835, 836, vyňść 831)
vlést (vlest 609, 614, 620, 628–629, 63, vlíst) se
vlést (vlíst, vlyść)
vydat se
vdat se
dat se
Nstat sa 737, smis’c’ic’ se 821, 822
2 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty pro označení pojmu ,celý se vměstnat‘. Výzkum byl zaměřen zejména na zjištění hranice mezi formami se zvratným zájmenem a formami bez něho. Kromě uvedeného rozdílu ukazuje mapa výrazné rozdíly lexikální.
Otázka sledovala infinitivní formy; ty se však u těchto sloves vyskytují méně často, běžnější je forma 3. os. sg. se záporem (nedá se, nevedá se, nevleze).
3 Na mapě je patrná dvojí výrazná dichotomie: Proti většinovému českému a zm. vejít (se) má zbytek Moravy a Slezska lexém vlézt (se). To na záp. Moravě prošlo starobylým krácením (vlezt se), na ostatním území podléhalo pravidelným hláskovým změnám – úžení a krácení. O tom viz v oddíle věnovaném hláskosloví. Ostatní slovesa s týmž významem tvoří jen malé ostrůvky: vydat se (Třebíčsko) a dát se (Břeclavsko).
Proti slovesům se zvratným zájmenem stojí slovesa bez něho. Formy se zvratným zájmenem zabírají téměř celé Čechy (mimo záp. a sev. okraj), na východě zasahují daleko na záp. Moravu. Vých. hranice zvratných forem se zhruba kryje s hranicí obou hlavních lexémů, pouze na jihu ji překračuje.
4 dat se jen nář. — Specifikací významu, psl. *dati.
vdat se jen nář. — K psl. *dati. Viz NŘ 15, 1931, s. 72.
vejít (se) Jg vjíti i vjíti se, SSJČ vejíti se, též řidč. vejíti, SSJ vojsť — K psl. *iti ,jít‘.
vlézt (se) SSJČ vlézt, též říd. ob. vlézti se, SSJ hovor. expr. vliezť, pol. wleźć — K *lězti ,plazit se, šplhat‘.
vydat se v sled. významu jen nář. — Předpona vy- ve významu vyplnění (srov. vycpat, vyplnit), viz vdat se.
5 vejít se Ju 1, 2, 3, — vlésť Ju 7
6 —
Bh