159 postel (279)

1    M         postel f. (poscel 755, posteu̯ 732, 734) — postél (též 631, 734, 737)

postel m.

lože — lúže

ložo (ožo 701)

lúško (úško 729)

łožňica

pohrátka

N          barák expr., betla slang.

2                 Sledovaly se lexikální rozdíly v nář. pojmenování pro postel, tj. kus nábytku určeného ke spaní. Nář. materiál se diferencuje též slovotvorně, morfologicky (lůžko × lože × ložo) a hláskoslovně (lože × lúže; postel × postél).

Slovo pohrádka mívá ojediněle ještě starší význam ,horší postel (obyčejně pro čeledína) ve chlévě upevněná ke zdi‘, případně ,ohrazená palanda na spaní‘ (srov. Bš). Slovo ložnice ztrácí význam ,postel‘ a nabývá ve shodě se spis. jazykem významu ,místnost zařízená ke spaní‘ nebo ,souprava nábytku do ložnice‘ (srov. SSJČ). Výraz barák se vyskytuje častěji jen ve vazbách jít na b., táhnout na b. (v Archivu lidového jazyka byl doložen zvl. ze střední Moravy). Je hodnocen většinou jako depreciativum, proto nebyl mapován.

3                 Předěl mezi základními pojmenováními (postel × lože, lůžko) tvoří zhruba řeka Svitava a dále k severu bývalá zemská hranice. K souvislé oblasti českého a zm. výrazu postel se připojuje areál staršího slova lože v záp. Čechách. To bylo zaznamenáno také v sev. úseku vm. nářečí a na přilehlém úseku Slezska, kde na ně navazuje západoslezská podoba ložo. Varianta se zdlouženou kmenovou samohláskou lůže byla zapsána z okraje svč. nář. a ze Zábřežska. (Podoba lóže, doložená dříve z Podřipska, Stříbrska a Rokycanska, zachycena nebyla. Podobně už nebyla zaznamenána forma lože f. – Bš. laš. a horň.) Ze stř. Moravy a z vých. úseku Slezska se dokládá derivační inovace lůžko, jež má tendenci pronikat i na ostatní území.

Malé, ale kompaktní celky vytvářejí výrazy pohrádka (Uherskobrodsko) a ložnice (Vsetínsko).

Slovo postel se na sev. i jv. okrajích svč. oblasti vyskytuje reliktně i v rodě mužském. Jeho rozšíření bylo kdysi větší, Bš je dokládá i ze záp. Moravy.

Většinové slovo postel (na Brněnsku postél) se v Čechách šíří i do oblasti s arch. lože, jež jinak přetrvává hojněji jen ve frazeologickém spojení jít na lože. Ve městech je výraz postel rozšířen obecně, v mor. městech zpravidla jen u ml. generace; rychle ustupuje arch. pojmenování pohrádka a zejména ložnice. Slovo lože, lůžko se na Moravě drží, neboť v povědomí mluvčích tu nemá jen nář. charakter, srov. též SSJČ; navíc slovo postel bývá mnohdy obsazeno významem ,stelivo vůbec‘ nebo ,slamník, peřiny‘.