ČJA 1
151 struhadlo (329)
1 M struhadlo — strouhadlo (též 718)
struhálko (strouhalko 638, 709, 717, 718, 728, též 52, struháłce 751)
struhátko — strouhátko
stroužek (stružok 801)
struhák 64, 66, 72, 92
kružadlo 245, 511, 513, 605 (kružátko 511–513, 605)
hachlička 517, 604, 608
tarluško (tarło 831, třidło 818, střidło 818)
2 Mapa podává přehled územních diferencí v pojmenování struhadla, kuchyňského nástroje s ostře vyraženými otvory užívaného ke strouhání tuhých hmot. Rozdíly se projevují ve všech plánech. Lexikálně jde vesměs o deverbativa odvozená od sémanticky blízkých sloves (strouhat, krouhat, třít). V rovině slovotvorné jsou různě využity derivační přípony (-dlo, -tko, -lko, -ek, -ák), což se projevuje i v diferencích rodových a v uplatnění formálních deminutiv a forem nezdrobnělých. Po stránce hláskoslovné jsou výrazné zvláště kvantitativní obměny v kořeni (-u- × -ou-).
Do mapy nejsou zahrnuty názvy označující odlišnou reálii, např. velké struhadlo na řepu nebo na zelí.
3 Téměr po celém území se užívá názvů odvozených od slovesa strouhat, odvozeniny od jiných základů byly zaznamenány vzácně.
V Čechách je většinovým pojmenováním nezdrobnělý výraz struhadlo, na Moravě převládají deminutivní podoby strouhátko a struhálko, v bodě 751 byl zachycen tvar struhálce se vzácnou dem. příponou. Označení struhadlo se vyskytuje jako nedubletní převážně v sv. polovině Čech, na Moravě se objevuje zřídka,
souvislou oblast tvoří pouze na již. Slovácku a na
Kopanicích, ojediněle proniká do nář. středomoravských
a do mluvy měst.
Pro okrajové úseky szč., jč. a větší část střm. nářečí jsou charakteristické odvozeniny s příponou -átko (struhátko, strouhátko), z nichž struhátko bylo zaznamenáno i v Podkrkonoší a ve středních Čechách. Typickým označením této reálie v části Moravy vymezené zhruba městy Prostějov, Vsetín a Kyjov je výraz struhálko. Dva kompaktní areály vytváří maskulinum stroužek, a to na jz. Moravě a v nář. slezských s přesahem na Valašsko. Další sporadické maskulinum struhák bylo zachyceno roztroušeně zvláště v severomoravských městech.
Podoby s dvojhláskou nebo s dlouhou samohláskou uvnitř slova se objevují v jz. polovině Čech (s výjimkou oblasti Plzeňska, Strakonicka a Táborska) a v nářečích středomoravských.
Pojmenování odvozená od jiných základů jsou řídká, např. kružadlo, kružátko v centrální části čm. nářečí, hachlička na jz. Moravě a tarluško na Těšínsku a Jablunkovsku.
Ve městech převládá označení struhadlo.
4 hachlička jen nář. (SSJČ hachle nář. ,drhlen‘) — Derivací ze základu přejatého z něm.
kružadlo jen nář.; Jg i kruhadlo ,čím se krouhá‘, SSJČ nář., SSJ kruhadlo nespis. — Od kroužit.
strouhadlo jen nář.; SSJ strúhadlo — Diftongizací zdloužené kmenové samohl., viz struhadlo.
strouhátko SSJČ dem. říd. — Dem. od strouhadlo, viz tam.
stroužek jen nář.; Jg dem. k struh ,nástroj na strouhání, struhadlo‘, SSJ strúžik — Od základu *strugъ zdloužením a příponou -ek, viz struhadlo.
struhadlo stč., Jg, SSJČ, SSJ strúhadlo — Od strouhat, psl. *strugati.
struhák jen nář.; Jg, SSJ hovor. (SSJČ ,stroj na strouhání brambor‘) — Viz struhadlo.
struhálko jen nář. — Viz struhadlo.
struhátko jen nář.; Jg struhádko dem. — Dem. k struhadlo, viz tam.
tarluško jen nář.; pol. tarka, tarło zast. — Přejaté z pol. tarło a rozšířené domácím formantem -uško.
5 struhadlo Ju 3 — struhadło Ju 7 — strouhadlo Ru 4 — struhátko Ju 1–4, 7 — strouhátko Ju 1, 2, 4, 5 — stróhátko Ju 6 — struhałko Ju 7 — strúhalko Ru 5 — strúžek Ju 7
6 ASJ IV 265:39b
Bá
