ČJA 1
15 družička (1836)
1 M družička — drúžička (též drúščka 739)
drouška (drúška 336, 429, 430, 42, 45)
družice — družice
druženka
S družija 757
2 Mapa sleduje nářeční slovotvornou diferenciaci slova družička, názvu slavnostně oděné dívky, průvodkyně při svatbě, popř. i při jiných obřadech. Nejsou registrovány obtížně postižitelné místní významové rozdíly v pojmenování malého děvčete a názvu dívky dospívající. Zpravidla je však obecně rozšířená forma družička pojmenováním neutrálním, bez významové specifikace, zatímco dubletní formy tradiční, regionálně příznakové, označují děvče starší. V svč. dubletě družice/družička je významový rozdíl téměř důsledný (družice ,dívka velká, starší‘ × družička ,dívka malá – do čtrnácti let‘. Také na Chodsku mívají formální dublety rozdíl významový (droužka – při svatbě × družička – v průvodu církevní slavnosti tzv. Božího těla). Rozdíly v pojmenování se též uplatňují při větším počtu družiček o svatbě (droužka, dróžka ,hlavní, první družička‘ × družička – označení ostatních dívek v průvodu).
Mapa slovotvorných nářečních variant slova družička znázorňuje sufixální rozdíly přechýlených odvozenin od jediného slovního základu druž- (< druh), z nichž výrazy družička a druženka jsou z hlediska diachronního deminutiva. Archaická forma s příponou -ice mívá význam augmentativní, popř. odstín expresivní. Vedle slovotvorných rozdílů mapa registruje nepravidelné dloužení kmenové samohlásky (drůžička, drůžice).
Všechny zaznamenané výrazy patří vlivem věcných okolností dnes už k ustupující části slovní zásoby.
3 První zeměpisný protiklad vytváří velká oblast české většinové formy družička (rozšířená též jako dubletní na záp. polovině Moravy) a oblast mor. a slez. formy droužka, zachované v tradiční starší vrstvě též v celých záp. Čechách s přesahem do úseku prachatického. Naznačené hrubé dělení doplňují okrajové areály archaických dubletních nář. forem družice (při sev. a vých. okraji svč. oblasti, v úseku doudlebském a jako forma nedubletní při vých. okraji vm. oblasti) a druženka (v nář. znojemském).
Ve městech zcela převládá spis. forma družička, pouze na vých. Moravě a ve Slezsku se užívá také ještě nář. formy droužka.
4 droužka jen nář.; Jg, SSJČ nář., pol. drużka, hluž. družka — Přechýlením od druh, psl. *drugъ.
druženka jen nář. — Dem. od droužka, viz tam.
družice stč., Jg, SSJČ říd., SSJ družica — Z druha, psl. *druga jako párové subst. k družec < druh.
drůžice jen nář. — Hlásková varianta formy družice, viz tam.
družička stč., Jg, SSJČ, SSJ — Dem. k družice, viz tam.
drůžička jen nář. — Hlásková varianta formy družička, viz tam.
družija jen nář. — Přechýlená forma od druh, přechodem k -ьja kmenům.
5 družička Ju 1, 3, 5, 6, Ru 3–5 — drúžička Ju 2–5, Ru 2, 4 — drúška Ju 7 — dróška Ju 6
6 ASJ III 278
Hl