145 poklička (308)

1    M         poklička (poklíčka 125, 162, 501) — puklička

poklice (též poklica 752) — puklice (puklíce 325)

křidla (křídle 518, 519, 644, křadla 611, křídlo 609, 626, 629) — skřidla, škřidla (škřidlo 736)

křidélka (křidílka, kředilko 651, 652, kředlece 654, kředlička 655) — skřidélka (skřidílka, též skřidełko 831), škřidelka (škřidílka)

přikrýfka

pokryfka

pokrejvadlo (pokrivadlo 309, pokrvadlo 303–305, 309, 429, 454, pokrvátko 448, 457, pokrváško 309, 310, 323, 443, 447, pokrváška f. 446) — koprvadlo (koprvátko 438, 448, 454, 456, 459–461, koprdlátko 438, koprovátko 460)

poklopka (též příklopka 106)

dynko (denko 822, denco 822)

N          dekl 818, tikl 308

2                 Mapa podává přehled územně diferencovaných nář. pojmenování pokličky, příklopu na kuchyňské nádoby.

Rozdíly se projevují především v rovině lexikální a slovotvorné. Po celém území se vyskytují odvozeniny od slovesa krýt (např. přikrývka, pokrývadlo, křidla) a významově příbuzného klopit (poklopka a snad i poklice), dále formace z přejatého základu (puklice, puklička) a ojedinělý lexém dýnko. Podružnější jsou odchylky hláskové (skřidla, škřidla).

Dvojice označení puklice/poklice s formálními deminutivy puklička/poklička, jevící se při synchronním pohledu jako varianty vzniklé nepravidelnými hláskovými změnami, je třeba z historického hlediska pokládat za dva samostatné lexémy. Jazykovězeměpisná situace, tj. výrazné vydělení široké jzč. oblasti pu- proti svč. po-, teorii o historické existenci dvou samostatných lexémů podporuje. Grafické řešení na mapě i zpracování komentáře však vychází ze skutečnosti, že z hlediska dnešního fungování jazyka se tento rozdíl jako lexikální již nepociťuje.

V označení uvedené reálie se často uplatňují formální deminutiva, z nichž výraz poklička proniká i do mluvy mor. měst.

3                 Trojice názvů poklička (puklice), křidla, přikrývka patří k typickým česko-moravsko-slezským protikladům vázaným na historické hranice.

Pro sv. polovinu Čech je charakteristické pojmenování poklička, jeho protipólem je na jč. a jzč. okrajích puklice, přechodnou oblast mezi těmito areály tvoří označení puklička zachycené v širokém pruhu probíhajícím z Poohří až na Českobudějovicko a Pelhřimovsko.

V záp. části Moravy se užívá názvu křidla, východně od řeky Svitavy se častěji vyskytují formální dem. na -élka, na vých. polovině Moravy pak hláskové obměny s počátečním sk-/šk-.

V celé skupině slezských nářečí je základním pojmenováním subst. přikrývka, na Těšínsku a Jablunkovsku slovotvorná obměna pokrývka. Tentýž základ má i jč. a zč. okrajové označení pokrývadlo, zaznamenané na Domažlicku ve většinové podobě pokrvadlo, na Doudlebsku pak ve formě koprvadlo, koprvátko, vzniklé metatezí.

Toto základní územní rozvrstvení doplňují ještě sporadické názvy — dubletní archaismus poklopka na Manětínsku a dýnko na Ostravsku.