ČJA 1

143 nádobí (300)

1    M         nádobí

náčiňí (náčyňo 701, náčiňjé 755, načyňie 801) — náčeňí (též 72, 93)

hrnce pl. (hence 103, 110, henki 104, 105, 110, garce 831, 833, 834, 84, gorki 836)

čepaňe pl.

střepi (třepi 106)

ír

S          capary 812, čepary 812

X          karhani 303, 305

2                 Sledovalo se označení pro soubor kuchyňských nádob, ve kterých se vaří a z nichž se jí a pije. Materiál přináší kromě diferencí lexikálních též rozdíly hláskoslovné, např. náčiní × náčení. Okrajová pojmenování – hrnce, střepy, kšír, příp. čepaně – jsou v různé míře expresivní a vyskytují se vesměs v dubletě s centrálními výrazy nádobínáčiní.

3                 Základní protiklad tvoří české a západomoravské pojmenování nádobí a výraz náčiní/náčení dále na východ, ostatní označení zaujímají menší oblasti většinou na okrajích zkoumaného území.

Na severu a východě vm. nář. skupiny, na centrální Hané a na většině Slezska bylo zaznamenáno slovo náčiní, zbytek Moravy východně od hranice areálu slova nádobí je charakterizován hláskoslovnou variantou náčení (sev. od Boskovic a Prostějova je však -e- z původního -i-).

Na sev. a vých. okraji Čech byl řídce zachycen výraz střepy, v Podkrkonoší a na Těšínsku a Jablunkovsku jsou menší areály pojmenování hrnce (a variant), střední část Slezska má označení čepaně. Slovo kšír se vyskytuje rozptýleně na záp. a již. Moravě a ve vých. Slezsku, na Chodsku bylo vzácně zaznamenáno pojmenování karhany.

Téměř do všech mor. měst pronikl u mladé generace výraz nádobí.


4    capary, čepary  jen nář. — Původ nejasný.

čepaně  jen nář. — Souvisí asi se střep. Viz střepy.

hrnce  v sled. významu jen nář. — Rozšířením pův. významu ,válcovitá kuchyňská nádoba s uchy‘. Podoba hence (henky) vznikla patrně uchováním průvodního vokálu na místě vypuštěného slabikotvorného konsonantu. Z psl. *gъrnьcь.

karhany  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. — Rozšířením pův. významu (stč. karhan, karchan ,hrnec, nádoba k pití‘). Srov. I-152 květináč. Původ nejasný.

kšír  jen nář. — Přejato z něm.

náčení  jen nář.; Jg — Viz náčiní.

náčiní  Jg, SSJČ, pol. naczynie —  Specifikací (stč. náčinie ,náčiní, stroj‘). Od čin, pův. ,způsob, řád‘; srov. ná-řad-í, ná-dob-í.

nádobí  stč., Jg, SSJČ, SSJ říd., hluž. nadoba Od doba. Viz náčiní.

střepy  v sled. významu jen nář. — Přenesením (stč. třěp, střěp ,úlomek, střepina‘. Od psl. *čerpъ).


5    nádobí Ju 3, 5, Ru 1–3 — nádobi Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 4 — náčiňí Ju 7 — náčeňí Ju 6, Ru 5 — blindžile Ru 3

6    ASJ IV 228, AJŚ 48 nářadí vůbec, 49

Mi