ČJA 1

143 nádobí (300)

1Mnádobí

náčiňí (náčyňo 701, náčiňjé 755, načyňie 801) — náčeňí (též 72, 93)

hrnce pl. (hence 103, 110, henki 104, 105, 110, garce 831, 833, 834, 84, gorki 836)

čepaňe pl.

střepi (třepi 106)

ír

Scapary 812, čepary 812

Xkarhani 303, 305

2                 Sledovalo se označení pro soubor kuchyňských nádob, ve kterých se vaří a z nichž se jí a pije. Materiál přináší kromě diferencí lexikálních též rozdíly hláskoslovné, např. náčiní × náčení. Okrajová pojmenování – hrnce, střepy, kšír, příp. čepaně – jsou v různé míře expresivní a vyskytují se vesměs v dubletě s centrálními výrazy nádobínáčiní.

3                 Základní protiklad tvoří české a západomoravské pojmenování nádobí a výraz náčiní/náčení dále na východ, ostatní označení zaujímají menší oblasti většinou na okrajích zkoumaného území.

Na severu a východě vm. nář. skupiny, na centrální Hané a na většině Slezska bylo zaznamenáno slovo náčiní, zbytek Moravy východně od hranice areálu slova nádobí je charakterizován hláskoslovnou variantou náčení (sev. od Boskovic a Prostějova je však -e- z původního -i-).

Na sev. a vých. okraji Čech byl řídce zachycen výraz střepy, v Podkrkonoší a na Těšínsku a Jablunkovsku jsou menší areály pojmenování hrnce (a variant), střední část Slezska má označení čepaně. Slovo kšír se vyskytuje rozptýleně na záp. a již. Moravě a ve vých. Slezsku, na Chodsku bylo vzácně zaznamenáno pojmenování karhany.

Téměř do všech mor. měst pronikl u mladé generace výraz nádobí.

4    capary, čepary  jen nář. — Původ nejasný.

čepaně  jen nář. — Souvisí asi se střep. Viz střepy.

hrnce  v sled. významu jen nář. — Rozšířením pův. významu ,válcovitá kuchyňská nádoba s uchy‘. Podoba hence (henky) vznikla patrně uchováním průvodního vokálu na místě vypuštěného slabikotvorného konsonantu. Z psl. *gъrnьcь.

karhany  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář. — Rozšířením pův. významu (stč. karhan, karchan ,hrnec, nádoba k pití‘). Srov. I-152 květináč. Původ nejasný.

kšír  jen nář. — Přejato z něm.

náčení  jen nář.; Jg — Viz náčiní.

náčiní  Jg, SSJČ, pol. naczynie —  Specifikací (stč. náčinie ,náčiní, stroj‘). Od čin, pův. ,způsob, řád‘; srov. ná-řad-í, ná-dob-í.

nádobí  stč., Jg, SSJČ, SSJ říd., hluž. nadoba Od doba. Viz náčiní.

střepy  v sled. významu jen nář. — Přenesením (stč. třěp, střěp ,úlomek, střepina‘. Od psl. *čerpъ).

5    nádobí Ju 3, 5, Ru 1–3 — nádobi Po 1, Ju 1, 2, 4, Ru 4 — náčiňí Ju 7 — náčeňí Ju 6, Ru 5 — blindžile Ru 3

6    ASJ IV 228, AJŚ 48 nářadí vůbec, 49

Mi