13 svatba (1832a)

1    M         svadba — svarba (též 66, 660, 734) — svajba (svajďba 651) — svaďba (též 656, 662, 678, 703, 712)

svarbi plt. (též 110, 111)

veselka

veselost

vesele (veseli 809, 819, 821–824, 826–828, 830, vesely 818, -ś- 831–836, 84)

N          svarbí 249

2                 Mapa ukazuje zeměpisnou diferenciaci nář. pojmenování pro svatbu jako celek, tj. souhrn obřadů a úkonů provázejících vstup do manželského stavu. Na tyto údaje volně navazuje mapa I-14, která je věnována vlastnímu svatebnímu obřadu – oddavkám. Oba významy se v tradičních nářečích poměrně dobře rozlišují, nicméně výrazy s širším významem (,svatba jako celek‘) mohou sloužit i k označení významu užšího (,oddavky‘), a to zejména ve městech a zvláště u ml. generace, kde specifický název pro vlastní svatební obřad téměř zcela ustoupil.

Mapa přináší lexikální, slovotvorné i hláskové diference. V oblastech nářečních hláskových variant od základu svat- je i podoba svatba, shodná se spis. jazykem, a to v Čechách téměř důsledně; na Moravě v tradičních dialektech poměrně zřídka, pravidelně se však objevuje ve městech u mladé generace. Tam, kde se výraz svatba vyskytuje vedle svých hláskových variant, považujeme jej za nové přejetí ze spis. jazyka; proto není v těchto případech mapován.

3                 Do popředí výrazně vystupuje protiklad mnohovrstevnosti pojmenování v Čechách proti většinou nedubletnímu termínu na Moravě a ve Slezsku. Jednotlivé členy dublet a triplet bývají rozlišeny generačně.

Pojmenování svatba se v této jediné hláskové podobě vyskytuje zejména na záp. polovině Čech (téměř pravidelně v dubletě s mladším výrazem veselka); na Moravě pak byla jako nedubletní nář. ekvivalent zjištěna v menších areálech jv. od Brna, na Břeclavsku a na Uherskobrodsku. Disimilovaná podoba svarba zaujímá zvláště Chodsko a zč. okraj, vých. polovinu Čech a celou záp. polovinu Moravy (v Čechách opět vedle pojmenování veselka nebo veselost). Forma plt. svarby byla zachycena na nevelkém svč. okraji. Pro střed Mo