124 slánka (331)

1    M         slánka (též 732, 746, slanka 145, 162, 328) — sláňka — slámka

slaňička

solňička (též solňčka 707, 725, též solňíčka 728)

solenka 401, 412

solák 105, 110 (soláček 112)

X          solňica 702, 708, 740, 744, 746, 749, 753, 754

N          slaňice 136, 137, slaňík 445, solňík 682

2                 Mapa zachycuje územní rozdíly v pojmenování slánky, tj. stolní nádobky na sůl. Základní slovotvorná diference je dána především tím, že varianty jsou tvořeny od základů paralelně existujících adjektiv slaný a solný. Deriváty jsou většinou subst. ženského rodu, jen výjimečně i maskulina. Četná deminutiva jsou pouze formální. Různé slovotvorné přípony mohou někdy odrážet i určité odlišnosti reálie. Názvy slanice a solnice označují často též poněkud větší nádobu na sůl, zpravidla zavěšovanou na zeď. Pojmenování s tímto významem, odlišným od původního zadání, se nemapovala. Z hláskoslovných obměn jsou na mapě zakresleny podoby sláňka a slámka, jež jsou důsledkem nepravidelných změn souhl. n před k.

3                 Výrazný česko-moravský rozdíl představují varianty slánka a solnička. Název slánka, shodný se spisovným jazykem, se objevuje jako základní po celých Čechách; ve středních a jihovýchodních Čechách se vyčleňují dva areály hláskových obměn – slámka a sláňka. Na Doudlebsku tvoří menší okrajový areál odvozenina slanička.

Oblastně moravskou paralelou je pojmenování solnička, užívá se ho jako převážně nedubletního označení po celé Moravě, do Čech přesahuje na Vysokomýtsko.

Výraz solák je sporadicky doložen z Podkrkonoší.

Situace v městské mluvě se shoduje s venkovským okolím.