moutvice (moutvička 330) — motvice (motfice 307, mokvice 306, motlice 306)

šťuchadlo

šťocháč (šťoucháč 432)

S          trdlo 665, 676, 824, trdleca 661

N          píst 510, mustluvák 628, krožidlo 638, švrdlák 670, šťuchadlo 720, toporo s kolečkem 666, štíl 441

2                 Mapa znázorňuje zeměpisné rozložení nář. termínů pro tlukadlo, pohyblivou součást stojaté máselnice. V již. Čechách a přilehlé záp. části Moravy se užíval jiný typ máselnice; proto zde název této reálie chybí. Problémy ekvivalence zjištěných názvů vyplývají místy z nedostatečného rozlišování částí a celku. Častý je název pars pro toto, a to jednak podle pojmenování držadla (topárka), jednak podle názvu dírkovaného kotouče (kotůlka). Časté je i užití formy deminutivní vedle nezdrobnělé (moutvička, tlouček). Některá pojmenování bývají zároveň názvy nástrojů k jinému účelu (na zelí, brambory, uhlí apod.).

Diferenciaci lexikální doplňují rozdíly slovotvorné, realizované především bohatými derivačními prostředky deverbativ. Hláskoslovný rozdíl -tl- × -kl- nebyl na mapě sledován.

3                 Základní lexikální protiklad tvoří většinový centrální areál deverbativ od základu tluk- a periferní oblast s názvy derivačně neživými (zč. moutev, moutvice) nebo se jmény, která nejsou názvem činnosti motivována. Tato pojmenování vytvářejí souvislou oblast zejména na vých. Moravě. Je to slezské, valašské a kopaničářské označení topárka (s variantami topárko a topůrko zejména na Hranicku) a slovácké kotůlka, která mají paralelu ve dvojici střm. a val. názvu hůlka a čm. výrazu kotouč. V lexikálním areálu deverbativ od slovesa tlouct se v jzč. oblasti rozptýleně objevují též pojmenování motivovaná jiným názvem činnosti (šťocháč, šťuchadlo). Z deverbativ od slovesa tlouct převládá maskulinum tlouk (na Zábřežsku a Opavsku zdrobnělé tlouček), větší szč. areál neutra tlukadlo má obdobu v okrajovém areálu deminutiva tloučko na Valašsku. Feminina jsou mezi deverbativy zastoupena východobrněnským mikroareálem odvozeniny tloučka.

Ve městech se tato položka nesledovala.

4    hůlka  v sled. významu jen nář. — Přenesením dem. od hůl.

kotouč  v sled. významu jen nář. — Přenesením, od kotálet se ,koulet se, valit se‘.

kotůlka  jen nář. — Viz kotouč.

motvice  jen nář.; SSJČ nář. — Viz moutvice, hlásková varianta.

moutev  jen nář.; stč. mútev, Jg, SSJČ nář. (pol. mątew, mątewka ,kvedlačka‘) — Deverbativum od stč. mútiti ,míchat tekutinou‘ (starý termín pro stloukání másla).

moutvice  stč. mútvicě, SSJČ (Jg ,palička, tlouk, trdlo‘) — Viz moutev.

šťocháč  jen nář. (SSJČ ob. šťouchačka ,mačkadlo‘) — Od expr. šťo(u)chat nejasného původu.

šťuchadlo  jen nář. (Jg šťuchadlo ,čím se šťouchá zelí‘) — Od šťuchat, viz šťocháč.

tlouček  v sled. významu jen nář. (Jg slc. a mor. ,palička‘, SSJČ dem. od tlouk, též tluček zast. a nář. ,tlouk od prádla, na brambory‘, pol. tłuczek ,nářadí, kterým se něco tluče‘) — Formální dem. od tlouk, viz tam.

tloučka  jen nář.; SSJČ tlučka zast. a nář. — Příponou pro ženská jména prostředků od tlouct.

tloučko  jen nář. — Dem. od tlouk, viz tam.

tlouk  stč. tlúk, Jg, SSJČ — Od tlouct, psl. *tlъkN, tlъkti.

tlukáč  jen nář. — Derivací od tlouct, slovotvorné krácení kmenové samohlásky.

tlukadlo  Jg též tloukadlo, SSJČ — Viz tlukáč.

topárka  jen nář.; Jg mor. a slc., SSJ — Od psl. *toporъ ,sekera‘, později v někt. slovanských jazycích ,rukojeť sekery‘. Přenesením ,rukojeť tlukadla‘ a dalším přenesením název celého tlukadla.

topárko  jen nář. — Viz topárka.

topůrko  v sled. významu jen nář. — Viz topárka.

trdlice  v sled. významu jen nář. — Derivací od trdlo, viz tam.

trdlo  jen nář. — Psl. *tьrdlo, od třít, přenesením.

5    tlouk Po 1, Ju 1–3, Ru 2, 4 — tlúk Ru 5 — tlouček Ju 1–4, Ru 4 — tlukadlo Ju 3, Ru 1, 2, 5 — sklukač Ru 5 — sklókadlo Ju 6 — kotulka Ru 5 — topárka Ju 7 — moutvice Ru 2, 3 — motvice Ju 5

6    ASJ IV 279, MAGP 116, AJŚ 116, AJPP 92, AJK 140

Hl