ČJA 1

103 skořápka (vaječná) (439) —

1    M         škořápka (skořápka, skuřápka 203, 205, 307, škorápka 63, 64, škorapka 137, škořapka 147, 148, škuřápka 118, 203, 205, ščeřápka 621, škořupka 162, 829) — škařoupka (škařoupka 725, 727, též 631, škeřópka 606, skiřópka 606, ščeřópka 607) — škařoupka (též 647, 650, škerópka 623, 633, ščerópka 621)

škořupa (škařupa 748, 749, 814, 828, škorupa 828, 831)

škarupina (škařupina 505, 753, skořepina 107, škrupina 755)

šupka (šlupka 101, 135, též 106, słupka 803)

šupa

šlupina (šupina 801, 805, 806, 809, 813, 819)

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty pro vaječnou skořápku, tj. tvrdý vápenitý obal vejce. Pojmenování jsou diferencována lexikálně (škořápka × šupka), slovotvorně (škořápka × škařupina, šupka × šupa × šlupina) i hláskoslovně (škorápka × škařoupka × škaroupka). Podoba skořápka, shodná se spis. jazykem, byla výzkumem hojněji zjištěna zejména v Čechách, jen ojediněle jako nedubletní. Protože jde o nepravidelný průnik z vrstvy spisovné, na mapě se nesleduje.

Výrazy pro vaječnou skořápku mají obvykle i jiné významy; bývají též pojmenováními pro slupku, obal, popř. lasturu apod.

3                 Lexikální rozdíl škořápka × šupka je ostře ohraničen: proti základnímu pojmenování škořápka v celých Čechách a na většině Moravy stojí regionalismus šupka v sv. části Hané a ve Slezsku.

U variant slova škořápka má diferenciace slovotvorná jen význam okrajový. Forma škořupa je rozptýlena zejména ve vých. části Slezska, ojediněle se vyskytuje podoba škarupina (Zábřežsko, kopaničářská nářečí). Z hláskových diferencí je závažný česko-moravský rozdíl mezi variantami škořápka (Čechy) a škařoupka. Hlásková obměna škaroupka tvoří souvislé území ve stř. části střm. dialektů s přesahem na Novoměstsko.

Výraz šupka se rozpadá do tří slovotvorných variant: forma šupka byla zachycena ve větší záp. části oblasti (ojediněle v Podkrkonoší a Podorlicku v podobě šlupka); v záp. skupině slezských dialektů převládá výraz šlupina (šupina), ve vých. části je dominantní pojmenování šupa.

Do mluvy moravských měst často proniká spis. výraz skořápka.

4    škaroupka  jen nář.; SSJČ nář. — Viz škořupa.

škařupina  stč. škořipina, skeřipina, Jg skořepina, škořepina, Kt též škořepina, škařupina, SSJČ skořepina poněk. zast., skořapina říd., škořepina zast., SSJ škarupina, škrupina — Derivací od škarupa, viz škořupa. Kolísání sko-/ska-/ šče- je dáno izolovaností slova ve slovní zásobě.

škařoupka  jen nář.; Kt skařúpka, SSJČ nář., SSJ škarúpka — Viz škořupa.

škořápka  Jg dem., též skořépka, skorápka, skořípka, škořípka, Kt navíc škořépka, SSJČ skořápka, škořápka zast. ob., skořepka zast., skořípka zast., pol. skorupka — Viz škořupa. Ze stč. skořipina disimilací vzešlo skořepina; skořápka příklonem k jinému slovotvornému typu a hláskovou analogií podle případů s -ře-/-řá-, jež jsou z -rę- (kuře, kuřátko ap.).


škořupa  Jg škořepa, skeřepa, Kt škařupa, SSJČ skořepa zast., SSJ škarupa, Kl škorupa, pol. skorupa, hluž. skorpizna — Patrně z psl. *skorlupa, to z raně psl. *skolo-lupa, lexém bývá spojován též s psl. *skora ,kůže‘ nebo *kora ,kůra‘. Srov. I-106 škraloup.

šlupina  v sled. významu jen nář. — Specifikačním sufixem -ina od základu šlup-. Viz šupa.

šupa  jen nář. — Z *luspa, s přesmyknuto vlivem loupati, s > š snad podle slova šupina nebo podle něm. Schale ,slupka‘ a zjednodušením lu > u.

šupka  v sled. významu jen nář. (SSJČ nář. ,slupka‘, tj. ,pevnější, zpravidla tenká a loupáním oddělitelná vrstva plodů nebo hlíz‘, říd. ,obal, kryt apod. podobného vzhledu‘) — Specifikací nář. šupka ,slupka‘, to nepravidelným hláskovým vývojem ze slupka, viz šupa.

5    skořápka Ju 2, Ru 4 — škořápka Po 1, Ju 1–5, Ru 3 — škorápka Ru 1 — škuřápka Ru 2 — škařúpka Ju 7, Ru 5 — škařópka Ju 6

6    AJŚ 2.104, OLA 1 146, ALE 295

Fi