2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty pro vaječnou skořápku, tj. tvrdý vápenitý obal vejce. Pojmenování jsou diferencována lexikálně (škořápka × šupka), slovotvorně (škořápka × škařupina, šupka × šupa × šlupina) i hláskoslovně (škorápka × škařoupka × škaroupka). Podoba skořápka, shodná se spis. jazykem, byla výzkumem hojněji zjištěna zejména v Čechách, jen ojediněle jako nedubletní. Protože jde o nepravidelný průnik z vrstvy spisovné, na mapě se nesleduje.

Výrazy pro vaječnou skořápku mají obvykle i jiné významy; bývají též pojmenováními pro slupku, obal, popř. lasturu apod.

3                 Lexikální rozdíl škořápka × šupka je ostře ohraničen: proti základnímu pojmenování škořápka v celých Čechách a na většině Moravy stojí regionalismus šupka v sv. části Hané a ve Slezsku.

U variant slova škořápka má diferenciace slovotvorná jen význam okrajový. Forma škořupa je rozptýlena zejména ve vých. části Slezska, ojediněle se vyskytuje podoba škarupina (Zábřežsko, kopaničářská nářečí). Z hláskových diferencí je závažný česko-moravský rozdíl mezi variantami škořápka (Čechy) a škařoupka. Hlásková obměna škaroupka tvoří souvislé území ve stř. části střm. dialektů s přesahem na Novoměstsko.

Výraz šupka se rozpadá do tří slovotvorných variant: forma šupka byla zachycena ve větší záp. části oblasti (ojediněle v Podkrkonoší a Podorlicku v podobě šlupka); v záp. skupině slezských dialektů převládá výraz šlupina (šupina), ve vých. části je dominantní pojmenování šupa.

Do mluvy moravských měst často proniká spis. výraz skořápka.

4    škaroupka  jen nář.; SSJČ nář. — Viz škořupa.

škařupina  stč. škořipina, skeřipina, Jg skořepina, škořepina, Kt též škořepina, škařupina, SSJČ skořepina poněk. zast., skořapina říd., škořepina zast., SSJ škarupina, škrupina — Derivací od škarupa, viz škořupa. Kolísání sko-/ska-/ šče- je dáno izolovaností slova ve slovní zásobě.

škařoupka  jen nář.; Kt skařúpka, SSJČ nář., SSJ škarúpka — Viz škořupa.

škořápka  Jg dem., též skořépka, skorápka, skořípka, škořípka, Kt navíc škořépka, SSJČ skořápka, škořápka zast. ob., skořepka zast., skořípka zast., pol. skorupka — Viz škořupa. Ze stč. skořipina disimilací vzešlo skořepina; skořápka příklonem k jinému slovotvornému typu a hláskovou analogií podle případů s -ře-/-řá-, jež jsou z -rę- (kuře, kuřátko ap.).

škořupa  Jg škořepa, skeřepa, Kt škařupa, SSJČ skořepa zast., SSJ škarupa, Kl škorupa, pol. skorupa, hluž. skorpizna — Patrně z psl. *skorlupa, to z raně psl. *skolo-lupa, lexém bývá spojován též s psl. *skora ,kůže‘ nebo *kora ,kůra‘. Srov. I-106 škraloup.

šlupina  v sled. významu jen nář. — Specifikačním sufixem -ina od základu šlup-. Viz šupa.

šupa  jen nář. — Z *luspa, s přesmyknuto vlivem loupati, s > š snad podle slova šupina nebo podle něm. Schale ,slupka‘ a zjednodušením lu > u.

šupka  v sled. významu jen nář. (SSJČ nář. ,slupka‘, tj. ,pevnější, zpravidla tenká a loupáním oddělitelná vrstva plodů nebo hlíz‘, říd. ,obal, kryt apod. podobného vzhledu‘) — Specifikací nář. šupka ,slupka‘, to nepravidelným hláskovým vývojem ze slupka, viz šupa.

5    skořápka Ju 2, Ru 4 — škořápka Po 1, Ju 1–5, Ru 3 — škorápka Ru 1 — škuřápka Ru 2 — škařúpka Ju 7, Ru 5 — škařópka Ju 6

6    AJŚ 2.104, OLA 1 146, ALE 295

Fi