1 chlapec (1887)

1Mchlapec (chu̯ap’ec 832–834, chu̯op’ec 832, 835, 836)

chlapík

kluk

hoch

synek (synyk 818, 830)

ogar

ogara m.

chasňíček (malej chasňik 115, 119, chásňa 701)

Sholec 835

Nchasňík 161, 245, 246, 637, 701, 749, chlapčisko 641, 643, 755, klučisko 641, 659

2                 V pojmenování chlapce, nedospělé osoby mužského pohlaví – zhruba do 14 let, existují četné územní rozdíly, především v rovině lexikální. Vedle nejrozšířenějších označení kluk, chlapec a hoch byly zaznamenány i regionalismy synek a ogar (s morfologickou obměnou ogara), z méně obvyklých názvů pak chlapík a chasníček (popř. spojení malý chasník). Zcela ojedinělý je dialektismus holec, starý protějšek běžného názvu holka.

Nečetné diference hláskoslovné mapa nepostihuje.

Při výzkumu a později i při kartografickém zpracování se vyskytly některé problémy. Jednotlivá pojmenování nebyla vždy plně ekvivalentní, lišila se především sémanticky (zahrnovala různé věkové stupně), kromě toho byla řada z nich výrazně expresivní povahy. Tyto rozdíly lze v menší míře nalézt i mezi výrazy mapovanými, jako je kluk, chlapec a hoch. Směrem ke středu Čech se totiž tradiční označení hoch a chlapec pociťují spíš jako meliorativa. U subst. kluk byl místy zaznamenán hanlivý odstín, především v povědomí příslušníků starší generace, pro mládež je to vesměs označení neutrální (stejně jako holka × děvče, viz I-2). Příznak „menší“ bývá uváděn u subst. kluk v záp. a již. Čechách a na záp. Moravě, u slova hoch pak příznak „vzrostlejší“, zvl. na přechodu střč. a svč. oblasti.

Jako základní název, shodný se spis. jazykem, se šíří chlapec (s protějškem děvče), výraz hoch nabývá charakteru oficiálního názvu (s ustáleným protějškem dívka).

Subst. chasník, dochované v staré nářeční vrstvě, většinou označuje chlapce staršího, který už chodil mezi „chasu“, nižší věkový stupeň bývá vyjádřen deminucí (chasníček) nebo adjektivem malý (m. chasník).

3                 V geografickém rozložení názvů je patrná jistá hierarchie. Jako základní pojmenování se téměř na celém území uplatňuje zobecňující interdialektické označení kluk. Je jediným názvem ve stř. Čechách, na přilehlém území jč. a jzm., byla však zjištěna i místa (hlavně na Moravě), kde se toto subst. nevyskytuje vůbec. Výrazným svč. ekvivalentem je hoch, proti němu stojí jzč. a mor. označení chlapec (s typickou obměnou chlapík zvl. sev. od Brna). Ve Slezsku a na sv. okraji střm. nářečí se užívá výrazu synek, na Valašsku ogar s jižní variantou ogara.

V městské mluvě převládá pojmenování kluk, místy se objevuje název chlapec, u mladé generace na Moravě i hoch (jenž však má zde často expresivní zabarvení), popř. i další regionální označení typická pro venkovské okolí.