ČJA 4
93 učitelé nom. pl. m. (15)
1 M učitelé
učitele
učiteli (oč- 664–667, 669, hu-)
učitelí (hu-)
učitelové
učitelove
2 Tvar nom. pl. substantiva učitel (jo-kmen) uchovává původní konsonantickou koncovku -e, která se později zdloužila v -é (toto zakončení je příznačné pro spisovný jazyk). Koncovka -e zaznamenaná porůznu v Čechách může být i výsledkem kontaminace spis. podoby učitelé a na tomto území většinové formy učitelove.
Ostatní nář. koncovky jsou formy přejaté od jiných skloňovacích typů, a to od sklonění o-kmenového (-i), i-kmenového (-í) nebo u-kmenového (-ove, -ové).
Formy s protetickým h- na mapě nesledujeme, protože této problematice je věnována samostatná kapitola, viz ČJA 5, Protetické a hiátové hlásky, s. 344–372.
3 Tvar učitelove je doložen téměř z celých Čech; forma učitelové byla zaznamenána jen zřídka, nejčastěji v širším Posázaví.
Podoba učiteli pokrývá většinu území Moravy včetně malého vých. cípu Čech; byla zapsána také v oblasti slez. nářečí, zejména na Frýdecku-Místecku.
Formu učitelí máme v Čechách zachycenu spíše sporadicky, a to pouze na doudlebském okraji, na Moravě pak vytváří obvyklé areály na sev. Brněnsku a při vých. hranici střm. nářečí.
Tvar učitelé, shodný se spis. jazykem, je běžný ve vých. pásu vm. nářečí a proniká také do mluvy měst; nedubletně byl zapisován zejména v pohraničních městech v Čechách.
Ve slez. nářečích je běžná podoba učitele. Tatáž forma se dokládá také ze sev. okraje svč. nářečí, z již. Čech a častěji i z měst v záp. Čechách.
4 učitele pol. nauczyciele
učitelé Db, Tk, MČ
učitelí sloven. učitelia
učitelové Db, hluž. wučerjo
5 učitelé Ju 7, Ru 3 — učitelové Ju 3, Ru 2 — učitelove Ju 1–3, Ru 2–4 — učiteli Ru 5 — učitela Ru 2
6 ASJ II 66:52, SSA 11.12
Fi
