ČJA 4

54        pekaři dat. sg. m. (51)

koni (808)

kanci (884)

1    M         pekařovi (701 pekařovjy, p’ekořovi 818, 831–836) — pekařoji 801–805 — pekařoj — pekařov 603

pekaři (-u 632, 674, 832)

2                 Byly zachyceny vesměs tytéž jevy jako u položky sousedovi: Rozdíl tvaroslovný (-ovi × -i) je rozhojněn diferencemi hláskoslovnými (-ovi × -oji × -oj × -ov, srov. ČJA 4-53 sousedovi dat. sg. m., k pravidelné obměně -uvi srov. PRO F3), koncovka -i je výsledkem vývoje ’u > i. Původní zakončení -u jsme na mapu nezakreslovali. Jeho starý předpokládaný rozsah ostatně nemůže být zaznamenán, protože tvar pekařu byl v příslušných nářečích plně nahrazen formou pekařovi a byl zapsán jen ve třech lokalitách (k územnímu rozsahu změny ’u > i srov. ČJA 4-56 noži dat. sg. m.).

3                 Uzemní rozložení koncovky -ovi (a jejích variant) se v mnohém shoduje se stavem zachyceným na mapě ČJA 4-53 sousedovi dat. sg. m.: Forma pekařovi se vyskytuje jako jediná na Moravě a ve Slezsku, v Čechách však nebyla zachycena v tak výrazném rozsahu. Na záp. okraji středoopavských nářečí se vyskytují varianty -oji a -oj. Obměna pekařov je pak doložena pouze jednou z jz. Moravy. Dominantním tvarem v Čechách je pekaři: Objevuje se jako jediný takřka v celých střč. a jzč. nářečích, ojediněle též na Kladsku. Na okrajích se vyskytuje souběžně s variantou pekařovi (výrazná je tato dubletnost zejména v zč. nářečích). Také pro stav zachycený v městech je příznačná koexistence obou tvarů. V mor. a slez. městech jde v případě tvaru na -i o koncovku vnesenou sem ze spis. jazyka.


4    pekaři  stč. pekařu, Db, Tk, MČ

pekařoji  hluž. pjekarjej

pekařovi  Db, Tk, MČ, sloven, pekárovi, pol. piekarzowi


5    pekařovi Ju 2, 3, 6, 7, Ru 4, 5 — pekařoj Po 1, Ju 1, 2, 4 — pekaři Ju 5, Ru 2, 3

6    ASJ II 28:20, MAGP 247, 248, AJK 539, SSA 11.45

7                 Byl zkoumán také tvar dativu sg. konikanci. Územní hranice mezi koncovkami -i-ovi (-oji, -oj, -ov) se zde v podstatě kryjí s hranicí pekaři × pekařovi, a to především u výrazu kanci. Dubletnost je zde jevem řídkým. Podoba koni má menší územní rozsah: Nebyla zaznamenána v již. Čechách a jen ojediněle a většinou v dubletě se jí užívá ve vých. polovině střč. nářečí a v svč. nářečích. Příčinou může být rozdílná frekvence uvedených výrazů (kůň × kanec), srov. též psu × psovi (ČJA 4-53 sousedovi dat. sg. m.).

Atlasy: MAGP 247, 248, AJŚ 1366, AJK 538, SSA 11.33

Kl