ČJA 1

164 vejít se (304)

1    M         vejít se

vejít (vehít 643, vej 755, 835, 836, vyňść 831)

vlést (vlest 609, 614, 620, 628–629, 63, vlíst) se

vlést (vlíst, vlyść)

vydat se

vdat se

dat se

N          stat sa 737, smis’c’ic’ se 821, 822

2                 Zjišťovaly se nářeční ekvivalenty pro označení pojmu ,celý se vměstnat‘. Výzkum byl zaměřen zejména na zjištění hranice mezi formami se zvratným zájmenem a formami bez něho. Kromě uvedeného rozdílu ukazuje mapa výrazné rozdíly lexikální.

Otázka sledovala infinitivní formy; ty se však u těchto sloves vyskytují méně často, běžnější je forma 3. os. sg. se záporem (nedá se, nevedá se, nevleze).

3                 Na mapě je patrná dvojí výrazná dichotomie: Proti většinovému českému a zm. vejít (se) má zbytek Moravy a Slezska lexém vlézt (se). To na záp. Moravě prošlo starobylým krácením (vlezt se), na ostatním území podléhalo pravidelným hláskovým změnám – úžení a krácení. O tom viz v oddíle věnovaném hláskosloví. Ostatní slovesa s týmž významem tvoří jen malé ostrůvky: vydat se (Třebíčsko) a dát se (Břeclavsko).

Proti slovesům se zvratným zájmenem stojí slovesa bez něho. Formy se zvratným zájmenem zabírají téměř celé Čechy (mimo záp. a sev. okraj), na východě zasahují daleko na záp. Moravu. Vých. hranice zvratných forem se zhruba kryje s hranicí obou hlavních lexémů, pouze na jihu ji překračuje.

4    dat se  jen nář. — Specifikací významu, psl. *dati.

vdat se  jen nář. — K psl. *dati. Viz  NŘ 15, 1931, s. 72.

vejít (se)  Jg vjíti i vjíti se, SSJČ vejíti se, též řidč. vejíti, SSJ vojsť K psl. *iti ,jít‘.

vlézt (se)  SSJČ vlézt, též říd. ob. vlézti se, SSJ hovor. expr. vliezť, pol. wleźć — K *lězti ,plazit se, šplhat‘.

vydat se  v sled. významu jen nář. — Předpona vy- ve významu vyplnění (srov. vycpat, vyplnit), viz vdat se.

5    vejít se Ju 1, 2, 3, — vlésť Ju 7

6    —

Bh