ČJA 2

158 liják (1554)

1    M         liják (ly- 701, 738, litina 213, lina 337) — líják — leják

lija 812 — leja (zleja 752)

lijavec — líjavec 426, 440, 453 — lejavec 731

úlich

úlicha (ulycha 830, lucha 816)

uliva 833 (ulyva 835, 836, uleva 834, též ulivek 71)

slejvák (slivák 64, slévanec 615, slýfka 701)

ceďák (též 212, cezák 132)

cejkanec 145

cejhák 146, 162

chlejsták (chlejst 160)

chrsták 642, 64 (chrstan 659)

plavák

spršák 128, 132 (prch 239)

špráchanec (šprácholec 134)

kropáč 501, 502

ýval 708, 801, 819 (pršyvo 818)

N          povija 623, šplách 109

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro liják, tj. prudký, vydatný déšť. Kromě rozdílů lexikálních dokládá materiál také rozdíly slovotvorné a rozdíly v rodu (např. liják × lijavec × slejvák; úlich × úlicha). Z hláskoslovných jevů sledujeme na mapě pouze dloužení kořenné samohlásky (např. liják × líják) a rozdíly v podobě základu lij- × lej-, dané příslušností k pův. hláskoslovně diferencovanému útvaru kořene; viz oddíl 4.

Ve spisovném jazyce se pro prudký déšť užívají výrazy liják, lijavec a řídká podoba lijavice. Řada pojmenování je obecně českých s expresivním zabarvením: slejvák, ceďák, plavák.

Nář. ekvivalenty spršákšpráchanec hodnotíme ze synchronního hlediska jako dva různé lexémy, i když

etymologicky jde patrně o deverbativa odvozená od slovesných forem spršet a sprchat, resp. pršet, prchat, psl.
*pьršati
, *pьrchati s pův. významem ‚sypat se, padat.

Slovo příval se v nář. slezských vyskytuje na velkém území, ale má většinou význam ‚průtrž mračen‘.

Náš nář. výzkum už nezachytil svč. pojmenování hrejkhrejčák a val. označení rýchanec, rýkanec, odvozená od sloves hrejkat ‚proudit, silně téci‘ a rýkat ‚stékat‘, která jsou doložena u Bš a v ALJ.

Výraz povija byl zapsán ve významu vichřice (s deštěm), podle Bš též ‚bouře‘; proto nebyl do mapování zařazen.

3                 Vedle téměř celoúzemního a šířícího se označení liják, které se dále hojně slovotvorně a hláskoslovně diferencuje, mají ostatní lexémy charakter okrajových, zejména východočeských regionalismů.

Výraz liják je rozšířen v celých Čechách, na záp. a stř. Moravě a zhruba v záp. polovině slez. nář.; v již. Čechách (zejm. na Českobudějovicku) a dále na Domažlicku, v širším úseku manětínském a sporadicky na Mělnicku byl zapsán v podobě se zdlouženou kořennou samohláskou (líják). Východomoravská nářečí se vyznačují hláskovou obměnou leják. Forma leja je doložena ze stř. části slez. nář. a ze sev. Vsetínska. Slovotvorná varianta lijavec se vyskytuje porůznu v Čechách, zejm. v jejich již. a vých. části (v již. Čechách též ve formě líjavec) s přesahem na Novoměstsko a široké Boskovicko. Další slovotvorná podoba slejvák je nesouvisle doložena z celých Čech s drobnými přesahy na již. a sz. Moravu. Zhruba vých. polovinu slezských nář. s přilehlým Valašskem charakterizují označení úlichaúlich. Jižní polovina přechodných nář. česko-polských se vyděluje nář. variantou úliva.

Ostatní lexémy jsou v převážné většině soustředěny v nevelké oblasti vých. Čech; v jedné lokalitě se zpravidla nachází více výrazů, vždy však vedle základního pojmenování liják. Nejrozšířenější z nich je slovo ceďák, které přesahuje i do nář. střč. Výraz chlejsták vytváří areál mezi Vysokým Mýtem a Novým Městem na Moravě. V podorlickém úseku s přilehlým Litomyšlskem byly zapsány ekvivalenty špráchanecspršák, v sev. úseku čm. lexém kropáč, na Vysokomýtsku nář. označení cejkanec, cejhák. Výraz plavák je soustředěn zejm. v úseku náchodském. Ze stř. Moravy je řídce doloženo slovo chrsták. České body na polském území charakterizuje výraz příval.

Situace ve městech je v podstatě shodná s nář. okolím, z obecné mluvy proniká do řady moravských měst, zejména u mladé generace, a do měst celého pohraničí výraz slejvák.

4    ceďák  SSJČ ob. expr. — Od cedit (se) ob. expr. ‚téci, lít se‘.

cejhák  jen nář. — Patrně nář. expres. obměnou od cejkat, viz cejkanec.

cejkanec  jen nář. — Od cákat, nář. cejkat ‚prudce stříkat nebo od n-ového příčestí.

chlejsták  jen nář.; Bš chléstanica — Od chlístat, ob. chlejstat, nář. ‚prudce, hustě pršet.

chrsták  jen nář. — Od zvukomalebného chrstat ‚prudce lít.

kropáč  v sled. významu jen nář. Od kropit.

leja  jen nář.; Kt též zleja, SSJČ nář. a sloven.; Bš, SSJ, Kl též lejňa, dluž. též lěja — Od psl. *lějati.

leják  jen nář.; Jg lej m. slc., Kt též lej m. — Od psl. *lějati.

lejavec  jen nář.; Jg slc., Kt též lejavý déšť, lejava, lejavica, Bš lejava, SSJ též lejavica, dluž. lejawa, lějawa říd., lejawica — Od deverbálního adj. lejavý, to z psl. *lějati, popř. univerbizací z dvojslovného pojmenování lejavý déšť.

lija  jen nář. — Od psl. *liti.

liják  Jg, SSJČ — Od psl. *liti.

líják  jen nář. — Podoba s pův. -í-; to vzniklo stažením (srov. stč. líš, , líme, …; podoby liješ, lije, … jsou novotvary); viz liják.

lijavec  stč. lijavý déšť, lijěvý déšť, Jg též lijavý déšť, lijavice, Kt lijavý déšť, lijovec (místy), SSJČ též lijavice říd., hluž. lijawc,


lijawa — Od deverbálního adj. lijavý, to z psl. *liti, popř. univerbizací z lijavý déšť.

líjavec  jen nář. — Podoba s pův. -í-; viz lijavec a liják.

plavák  SSJČ ob. expr. — Od plavat ‚být zaplaven, zalit, zprav. expr.

příval  v sled. významu jen nář.; Jg též převal zast., obě ‚lijavý déšť‘ (SSJČ, SSJ oba ‚prudký, silný proud vody, zprav. při dešti nebo při povodni) — Od přivalit.

slejvák  SSJČ ob. expr. — Od slejvat ob.

spršák  jen nář. (Jg prška, prch obě ‚déšť, Kt prch, prchá, obě ,déšť‘, sprch ‚sprchnutí, padání‘, SSJČ přeprška, prška, sprška, prcha básn., vše ‚menší krátký déšť‘, SSJ pŕška ‚dešťová přeháňka, krátko trvající déšť, něco hustě lející se, spŕška ‚prudký, krátký déšť‘) — Rodová obměna výrazu sprška.

špráchanec  jen nář. — Patrně derivací rozšířenou příponou -anec, označující výsledek děje, a hláskoslovnou obměnou od slovesa sprchat kniž. ‚dát se do deště, zapršet‘ (to od pršet/prchat) nebo od slovesa špráchat/špláchat ‚máchat, šplíchat‘.

úlich  jen nář.; Kt, Bš val. — Patrně k nář. luchat ‚prudce lít.

úlicha  jen nář.; Jg ulicha, Kt též ulicha, Bš val. — Viz úlich.

úliva  jen nář.; Bš úliv, úleja, pol. ulewa, ulewny deszcz, reg. zlewa — Přejetím z pol., -i- podle úlicha.

5    liják Ju 1–6, Ru 2–4 — leják Ju 5, 7 — lijavec Po 1 — chrstoň Ju 4

6    PLPJ 258, AJPP 344, SSA 9.38, OLA 2469

Ši