ČJA 4

52        Boleslavi gen. sg. f. (2581) mapa s. 103

1    M         Boleslavi

Boleslavje

Boleslavy

2                 Nářeční formy gen. sg. f. byly zkoumány též na vlastních jménech na -slav (-clav) typu Boleslav (Čáslav,
Břeclav, Soběslav, Zbraslav apod.). Ve staré češtině se jednalo o jmenný tvar adjektiva přivlastňovacího, který
se skloňoval jako typ oráč. Později tato vlastní jména přešla k ženskému sklonění. Skloňování tohoto typu vlast-
ních jmen procházelo týmiž procesy jako deklinace jmen typu Příbram, viz ČJA 4-51 Příbrami gen. sg. f. Jako spisovné jsou dnes hodnoceny tvary gen. sg. Boleslavi i Boleslavě.

Tvar Boleslavi má zakončení i-kmenové (typ kost), Boleslavě ja-kmenové (typ růže). Na rozsáhlém úze-
mí si tato substantiva přitvořila nom. sg. Boleslava (a-kmen, typ žena), tvar gen. sg. Boleslavy se pak neliší od
ostatních feminin tohoto typu.

V dialektech, v nichž není fonologický rozdíl i × y, byla zjištěna podoba Boleslavi (nář. realizace tvaru
s i-kmenovou i tvaru s a-kmenovou koncovkou – Boleslavi i Boleslavy). V konečném řešení jsme proto vychá-
zeli též z územního rozšíření tvaru nom. sg. Boleslava. Forma gen. sg. Boleslavy (se střm. nář. změnou y > e, viz
PRO D2abc) se naopak vyskytuje místy také tam, kde je zachovaný pouze tvar nom. sg. Boleslav. Srov.
ČJA 4-21a Boleslav nom. sg. f.

Tato jména jsou na sev. Opavsku a na sev. Ostravsku v některých lokalitách rodu mužského; tam neby-
la mapována.

3                 Na většině území Čech a na jz. Moravě je tvar Boleslavi, na Moravě, ve Slezsku a na vých. okraji Čech pře-
vládá forma Boleslavy. V svč. nář. a na sev. okraji střč. nář. se vyskytuje tvar Boleslavě.

Stav ve městech je shodný s nářečním okolím.


4    Boleslavě  Jg, Tk, SSJČ

Boleslavi  Jg, Tk, SSJČ


5    Břeclavi Ru 2, 4, 5 — Wraťislawe Po 1

6    —

Bt

Dativ singuláru

Dativ sg. maskulin

Ve spisovném jazyce se v dativu sg. maskulin užívá koncovek -u, -i, -ovi. Jejich distribuce je vázána pří-
slušností k skloňovacímu typu a uplatněním gramatické kategorie životnosti, případně osobovosti (tvrdá
× měkká deklinace, souhláskový typ – vzory pán, hrad × muž, stroj, samohláskový typ – vzory předseda
× soudce).

Za základní jsou považovány koncovka -u u tvrdého souhláskového typu (pánu, hradu) a koncovka
-i u měkkého souhláskového a samohláskového typu maskulin (muži, stroji, soudci). U tvrdého samohláskové-

ho typu předseda se uplatňuje jako výhradní koncovka -ovi (předsedovi). Toto zakončení vystupuje jako du-
bletní rovněž u ostatních životných maskulin (pánu / pánovi, muži / mužovi, soudci / soudcovi). Koncovky -u
a -ovi jsou v současném jazyce rovnocenné u typu pán, u typu muž je koncovka -ovi u apelativ pociťována jako
příznaková. Užití koncovky -ovi je zpravidla podmíněno osobovostí: Koncovka -ovi vystupuje častěji u jmen
osob (např. pánu / pánovi); uplatňuje se však (a to zejména v mluveném jazyce) též u jmen zvířat (psu / psovi).
O volbě mezi koncovkami -u/-i a -ovi rozhodují ve spisovném jazyce i jiné činitele, zvláště pak syntaktické, slo-
vosledné a rytmické.

Soubor nářečních koncovek je bohatší a jejich rozsah je výrazně územně vymezen. Promítá se zde navíc
hláskový vývoj s důsledky morfologickými, a to rozdíly v provedení přehlásky ’u > i, popř. i diference vyplýva-
jící z rozdílného morfologického začlenění slovnědruhového (u typu soudce):

-u:        pův. koncovka o-kmenová a jo-kmenová;

-o:        obměna koncovky -u, srov. PRO D2bc;

-:        obměna koncovky -u, srov. PRO D2a;

-i:         koncovka vzniklá přehláskou v koncovce jo-kmenové (’u > i, vzor muž, stroj), popř. zakončení konso-
nantických deklinací; ve vm. nářečích od původu koncovka lokálu sg.

Koncovky omezené na životná jména:

-ovi:     pův. koncovka u-kmenová;

-uvi:     obměna koncovky -ovi, srov. PRO F3;

-oji, -oj, -ov:    hláskové obměny koncovky -ovi.

Koncovky omezené na typ soudce:

-ímu:    adjektivní koncovka složeného měkkého sklonění;

-ímo:    obměna koncovky -ímu, srov. PRO D2bc;

-imo:    obměna koncovky -ímu, srov. PRO Alba D2bc;

-im:    obměna koncovky -ímu, srov. PRO A1ba D2a;

-emu:   připojením dat. -mu k tvaru nom. sg. (na pozadí zájmenného typu náš).

K nář. obměnám v koncovce -u (-u, -o, -) srov. mapu ČJA 4-56 noži dat. sg. m.

Rozšíření jednotlivých koncovek je většinou ostře územně ohraničeno.

U životných maskulin lze u všech typů za progresivní považovat zakončení -ovi. Jako výhradního se ho
užívá na Moravě a ve Slezsku u tvrdých a měkkých souhláskových substantiv a u samohláskového typu předse-
da
. Česká nářečí v užším smyslu se naopak diferencují: I zde se užívá tvarů na -ovi, výrazněji se tu však uchová-
vá pův. zakončení o-kmenové a jo-kmenové (u tvrdých maskulin -u, u měkkých pak -i < ’u). Uvedený stav od-
ráží též rozložení koncovek -i a -ovi u životných substantiv samohláskových (soudci × soudcovi).

U měkkých neživotných maskulin jde při distribuci koncovek o výraznou dichotomii česko-moravskou
(-i × -u).

 

Nářeční stav je představen na mapách sousedovi (s přikomentovanou položkou psu), pekaři (s přikomen-
tovanými položkami koni, kanci), soudci a noži (s přikomentovanou položkou ohni).

53        sousedovi dat. sg. m. (75) mapa s. 107

psu (890)

1    M         sousedovi (701 súsedovjy, sumśad- 831–836, 84) — sousedoji 450, 801–805 — sousedoj — sousedov 446, 447, 603

sousedu

2                 Rozdíly morfologické (sousedu × sousedovi) doplňují diference od původu hláskoslovné. Ty představují
obměny koncovky -ovi, vzniklé v důsledku vývoje bilabiálního w: patří sem jednak varianty -oji, -oj, jednak po-
doba -ov, utvořená analogií podle variant -ovi/-oji (tj. -oj → -ov); na Znojemsku jde o redukci -i. K pravidelné ob-
měně -uvi srov. PRO F3.

3                 Tvar sousedovi je běžný ve všech nářečích a je příznačný pro mluvu měst jak vnitrozemských, tak pohra-
ničních. Z hláskových obměn koncovky -ovi zabírá nejrozsáhlejší území podoba -oj; ta je charakteristická pro
svč. nářečí, odkud přesahuje též do sev. úseku čm. nářečí. Vyskytuje se rovněž v malé oblasti na szč. okraji
(v Poohří), pouze mikroareály tvoří na záp. Plzeňsku, záp. Českobudějovicku a na záp. okraji středoopavských
nářečí. Varianta -oji byla zapsána jen sporadicky, a to na jz. Českobudějovicku a na záp. okraji středoopavských