ČJA 4

42        cukroví gen. sg. n. (483) mapa s. 93

1    M         cukroví (cugroví) — cukrovjá 732

cukrového (cugrového) — cukrovího (cugrovího)

cukroveho

cukrova 106, 810

2                 Neutrum cukroví (typ stavení) má v gen. sg. pravidelnou koncovku (vzor stavení), popř. v obměně -já
(cukrovjá, s nepřehlasovanou koncovkou stejnou jako v tvaru staveňá, která se ovšem v kopaničářských nář.
realizuje jako diftong).

Forma gen. sg. cukrového má zakončení podle adjektivního skloňování neuter (vzor mladé, -ého). V nář.
se vyskytuje v obměnách cukrovího (s úžením é > í, srov. PRO E5), cukroviho (srov. PRO A1bc), cukroveho
(srov. PRO A1a). Není bez zajímavosti, že v sv. Čechách (oproti Moravě) nedochází k pravidelnému krácení
v koncovkách a -ího v plném rozsahu, jak je zachycují PRO A1c.

Formu gen. sg. n. adjektiva má také střč. nář. tvar cukroveho, zde se však adjektiva zčásti skloňují podle
rodových zájmen měkkého typu (stareho, staremu podle našeho, našemu). Viz též ČJA 4-200 dobrého.

Tvar cukrova má pravidelné zakončení k nom. sg. n. cukrovo, srov. ČJA 4-9 cukroví.

3                 Podoba cukroví, shodná se spis. jazykem, se vyskytuje téměř v celých Čechách a také místy na záp. a stř.
Moravě, jako nedubletní je doložena zvláště na záp. okraji Moravy, mezi Ledčí nad Sázavou a Hlinskem, dále
na širším Boskovicku, na Zábřežsku, v již. Čechách a v Podkrkonoší. Tvar cukrovího byl zjištěn téměř na celém území Čech, dále v čm. nářečích a na větší části střm. nářečí. Varianta cukrového (v realizaci též cukroveho) se vyskytuje ve vm. a slez. nářečích. Nář. tvar cukroveho tvoří rozsáhlý areál ve středu Čech s centrem na Benešovsku. Pouze ojediněle byla zaznamenána podoba cukrova.

Stav ve městech je shodný s tradičním nář. okolím, v mluvě měst v čes. i sm. pohraničí je tvar cukroví,
shodný se spis. jazykem.


4    cukrového  sloven. lid.

cukroví  Jg, Tk, SSJČ


5    cukroví Ju 6 — cukrovi Ju 2, 6 — cukrovího Ju 4, Ru 2–4 — cukroviho Ju 2

6    —

Bt

Genitiv sg. feminin

Ve spisovném jazyce mají feminina v gen. sg. tyto koncovky: -y (typ žena), -e/ (typ růže a sekundárně
vzniklý vzor píseň), -i (typ kost).

Tvar gen. sg. a-kmenů (typ žena) byl zkoumán na položce kočka (900). Ve všech našich dialektech je u to-
hoto typu koncovka -y, která podléhá pravidelným nář. hláskovým obměnám, srov. PRO D2abc a F2a. Náš sou-
bor map proto sleduje tvary gen. sg. u podstatných jmen rodu ženského jiných typů.

Nářeční diference plynou především z těchto tendencí:

V nářečích, kde neproběhla přehláska ’a > e, se v některých pádech vyrovnávají typy žena a růže (nář.
růža). Na části tohoto území jako důsledek zániku rozdílu mezi měkkým a tvrdým l kolísá rozdělení jmen na -l-

k a- nebo k ja-kmenům, např. v čm. nář. a ve střm. nář. je tvar gen. sg. jehle, zatímco ve vm. a slez. nář., kde je
rozdíl l × ł zachován (viz PRO E4a), je forma jehły. V moravských nářečích se řadí k ja-kmenům také feminina
na -sa, -za, která mají v gen. sg. tvary na -e: míse, koze. Deklinaci ja-kmenovou naopak nezaznamenáváme na
části slez. nářečí, kde je opozice dvou řad sykavek s fonologickou platností, srov. např. gen. sg. misy, kozy. Ve
střm. nář. je zastřen původ koncovky -e tím, že koncovka -e zde může být také za -i (po sykavkách změněno
v -y, viz PRO F1). V centrální oblasti střm. nář. jsou hranice tvrdého a měkkého typu neostré, koncovky se stří-
dají často i v jednom paradigmatu. Srovnej gen. sg. mísy > mís
(jako ženy) i míse (jako růže), ale dat. sg. mís
(< i, jen podle měkkého typu). Viz ČJA 4-61 míse dat. sg. f. Na mapách ČJA 4-43 mísy gen. sg. f. a ČJA 4-44 jehly gen. sg. f. proto zachycujeme i střm. hláskovou obměnu -
, srov. PRO D2a a PRO F1.

Feminina tvořená ve spisovném jazyce sufixem -na mají v dialektech na Moravě sufix -ňa nebo -eň a sklo-
ňují se podle typů růže a píseň: v gen. sg. mají tedy ja-kmenovou koncovku -e, např. kůlně, mlékárně, kovárně.

Typ mrkev, konev se v čes. nář. v užším slova smyslu skloňuje podle vzoru píseň (popř. kost), ale na
Moravě, kde je u tohoto typu tvar nom. sg. mrkva, konva, mají feminina v gen. sg. koncovky buď podle nář. typu
růža (mrkve), nebo podle vzoru žena (mrkvy, ve střm. nář. obměně mrkve).

Nestejné je proti spisovnému jazyku také rozložení feminin u vzorů kost a píseň (např. pouti × poutě,
kosti × kostě, niti × nitě).

Od Rakovnicka přes Plzeňsko na Domažlicko je u feminin hojněji než ve spisovném jazyce (hlavně
u jmen na -ce) koncovka -i (díži), popř. na Domažlicku zakončení (díží), a to v důsledku vyrovnávacích ten-
dencí ve skloňování substantiv typu růže, píseň a kost ve prospěch i-kmenů (srov. J. Voráč: Česká nářečí jihozá-
padní II, s. 34n). Lze snad také počítat s vlivem tvaru gen. sg. a-kmenů, popř. gen. sg. adjektiv nebo zájmen.

Další nářeční diference jsou důsledkem pravidelných nářečních hláskových obměn.

 

V nářečích se v gen. sg. f. vyskytují tyto koncovky:

-e:        pův. ja-kmenové zakončení nebo hlásková obměna a-kmenové koncovky -y (srov. PRO D2abc, PRO F1);

-:        hlásková obměna a-kmenové koncovky -y (viz PRO D2a, PRO F1);

-i:         pův. i-kmenová koncovka nebo fonetická realizace a-kmenového zakončení -y (viz PRO F2a);

:         obměna i-kmenové koncovky -i; patrně vznikla vyrovnáním se zakončením genitivu sg. adjektiv feminin
(s nář. změnou zakončení é > í, tj. mladí; jarní) a zájmen typu ta a naše (gen. sg. , naší);

-y:        pův. a-kmenová koncovka.

 

Zeměpisný rozsah jednotlivých tvarů gen. sg. feminin ukazují mapy: mísy s přikomentovanou položkou
kozy; jehly; kovárny s přikomentovanými položkami kůlny a mlékárny, díže s přikomentovanými položkami
práce, nohavice a dlaně; niti s přikomentovanými položkami kosti, soli, noci; pece, mrkve, konve, krve, Příbrami,
Boleslavi.

43        mísy gen. sg. f. (311) — mapa s. 95

kozy (859)

1    M         mísi — misy (y: jen PRO F2c) — mis

míse 455–457 — mise (mňise 701)

2                 Substantivum mísa (a-kmen, typ žena) se v nář. na východní části území českého národního jazyka sklo-
ňuje podle vzoru růže (ja-kmen).

Vedle rozdílů tvaroslovných byla mapována též střm. nář. hlásková obměna mis (srov. PRO D2a).

Ke krácení kořenného vokálu í > i v Čechách nedochází pravidelně (srov. PRO A1d), ale jen zcela ojedi-
něle v Podkrkonoší, kde byla zachycena obměna misy. Pro Moravu a Slezsko je charakteristická obměna mise, popř. misy s krátkou samohláskou v kořeni, viz PRO A1b. K tzv. moravské krátkosti viz ČJA 5, Krácení, s. 218–252, k í > i v koření viz např. ČJA 5-152 lípa, ČJA 5-153 hříva.

3                 Tvar gen. sg. mísy se vyskytuje v Čechách; ve Slezsku (bez jz. okraje) je jeho hlásková obměna misy.
Obměna mis
byla zaznamenána v centrálním úseku střm. nářečí a na jeho přilehlých okrajích. Pro Moravu je příznačná varianta mise; ta byla zapsána též na území již. od Čes. Budějovic v obměně míse.

Do mluvy ve městech na Moravě proniká forma misy.

4    mísy  stč., Jg, Tk, SSJČ, sloven, i pol. misy