ČJA 4

38        vejce gen. sg. n. (430) — mapa s. 89

oje (696)

strniště (1057)

1    M         vejce

vejca — vajca (též 71, též vajica 677)

vejcete (vajcete 707)

vajcate 733–735

vejceťi 301–305, 420

2                 Tvar gen. sg. substantiva vejce (jo-kmen, typ moře) má zakončení -e (vejce) s přehláskou ’a > e, popř.
-a bez přehlásky (vejca), tím zůstává vyrovnaný s tvarem gen. sg. substantiv patřících k o-kmenům (typ město).
Ve slez. nář. je pak pravidelné o-kmenové zakončení -a k nom. sg. n. vajco. Viz též ČJA 4-6 pole nom. sg. n.
a ČJA 3-232 vejce nom. sg. n.

Forma vejcete vznikla přechodem substantiva vejce k subst. typu kuře (gen. sg. kuřete) pro nevýhodnou
tvarovou homonymii (srov. ve spis. jazyce pro nom., gen., akuz. sg. a nom., akuz. pl. jediný tvar vejce).

Patrně kontaminací podob gen. sg. vajca a vejcete nebo podle nář. formy kuřate byla vytvořena forma vaj-
cate
(nom. sg. vajce).

Tvar vejceti vznikl přechodem substantiva k nt-kmenům a vyrovnáním formy gen. sg. (s nt-kmenovým
formantem) s tvary dat. a lok. sg.

Vedle rozdílů morfologických byly mapovány také hláskoslovné varianty bez změny tautosylabického
aj > ej; k této změne viz ČJA 5, Změna aj > ej, s. 102–108.

3                 Nejrozšířenější je tvar gen. sg. vejcete, který se vyskytuje v celých Čechách a na větší části Moravy (až
k záp. hranicím vm. a slez. nářečí). Forma vajcate byla zapsána na již. Kyjovsku. Podoba vejceti je doložena
z Chodska. Tvar vejce byl zaznamenán rozptýleně (převážně jako dubletní) v Čechách, dále na záp. okraji vm.
nářečí a v mluvě většiny měst (kromě vých. okraje zkoumaného území). Tvar vajca je charakteristický pro vm.
a slez. nářečí. Forma gen. sg. vejca se porůznu a ojediněle vyskytuje na Moravě, zejména v širším okolí Lipníka
nad Bečvou a Kyjova a v některých mor. městech.

4    vajca  pč., sloven. (pol. jaja, hluž. jeja)

vejce  stč. vajcě, Jg, Tk, SSJČ

vejcete  Jg a Tk lidové

5    wejce Po 1 — vajce Ju 7 — vajca Ru 5 — vejcete Ju 1–5, Ru 2–4

6    —

7                 Tvar gen. sg. n. byl zkoumán také u podstatného jména oje. Toto substantivum je v nářečích rodu středního nebo ženského, pouze
ojediněle bylo zapsáno v rodě mužském, ve spisovném jazyce je však oje jen rodu ženského (srov. ČJA 3-130 oje). Zde sledujeme tvar gen. sg.
neutra.

Genitiv sg. neutra má nejčastěji podobu ojete, která tvoří samostatný areál v již. úseku jzč. nářečí (bez sv. okraje) a odděleně zaujímá
vých. polovinu svč. nářečí, čes.-mor. a střm. nářečí (bez širokého Holešovska) s přilehlým Kyjovskem; na tomto území se sporadicky nachází
i tvar gen. sg. oje, který byl soustředěněji zapsán především na Kladsku a na Náchodsku a proniká také do mluvy většiny měst. Pro vm. nář.
s přilehlým širokým Holešovskem a pro slez. nářečí je charakteristický tvar oja.

Dále byl tvar gen. sg. n. zkoumán na položce strniště, viz ČJA 3-73 strniště. Téměř v celých Čechách (bez Vysokomýtska) a na jz. okraji
Moravy se vyskytuje tvar strništěte. Forma strniště je jako nedubletní doložena na záp. a již. okraji Čech, jako dubletní byla zapsána téměř v ce-
lých Čechách.

Pro Moravu s přilehlým Vysokomýtskem a pro Slezsko je typická slovotvorná varianta strnisko, tvar gen. sg. strniska má pravidelnou
o-kmenovou koncovku -a (vzor město). Ve vých. polovině střm. nářečí (zhruba od linie Lipník nad Bečvou – Boskovice – Brno – Mikulov smě-
rem na východ) a na jz. okraji vm. nářečí (na Kyjovsku a Břeclavsku) se vyskytuje v hláskové obměně strmiska.

V čes. městech je situace většinou shodná se stavem v nář. okolí, na Moravě a ve Slezsku do mluvy ve městech proniká tvar strniště,
shodný se spis. jazykem.

Bt