ČJA 4

34        deště gen. sg. m. (1553) — mapa s. 85

1    M         dešťe — dišče

dešču — díšču

dešča — déšča — díšča

2                 Vedle územního rozsahu morfologických forem (zakončení na -e × -a × -u) postihuje mapa také rozšíření
tvarů s dlouženou, popř. dále zúženou kořenou samohláskou (déště; dýště, dýšťu, dýšťa). Nesledujeme rozdíly
-šť × -šč (PRO E1), í × i (PRO A1b) a é × e (PRO A1a). K obměnám koncovky -u srov. PRO D2abc.

Prachaticko a Českobudějovicko se ostře vydělují jiným lexémem (prška nom. sg. f.).

3                 Přehlasovaný tvar deště zabírá celé Čechy a sev. část Moravy; sleduje opět vých. hranici přehlásky, jak
je zakreslena na mapě PRO E6. Tvary na -u se vyskytují od této hranice na východ, a to na velkém území záp.
a již. Moravy až po linii Boskovice–Brno–Břeclav. Tvary s formantem -a zabírají ostatní části Moravy a celé
Slezsko.

Formy se zúženou samohláskou v kořeni (dýšť-) se rozprostírají v širokém pásu téměř celé stř. Moravy, a to
na západě zhruba od linie Šumperk – Boskovice – Třebíč – Znojmo, na východě po čáru Mor. Beroun – Zlín – Kyjov
– Břeclav. Vm. nářečí se odlišují dlouhou, ale nezúženou samohláskou (déšťa).

Slez. nářečí mají tvary dešťa. Může tu jít o zachování staršího jazykového stavu (shodného s čes. dialekty),
nelze však vyloučit krácení sekundárně zdloužených podob déšťa (běžných v sousedních vm. dialektech).

Téměř ze všech mor. měst se vedle podob shodných s venkovským okolím dokládá novější forma deště,
v pohraničních městech je to forma jediná.

4    déšťa  hluž. dešča, dešća

deště stč. též dště, Db, MČ

déště  stč.

dešťu  pol. deszczu, dżdżu říd.

5    dešťe  Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — déšču Ru 5 — díšča Ju 6

6    AJK 527

Bh

Zvláštní deklinaci představují maskulina na -a, typ předseda. Protože je geografická situace u gen. sg. m.
tohoto typu poměrně jednoduchá, je zakreslena izoglosou na mapě č. 68 (spolu s akuz. sg. m.). Srov. též ČJA 4-86
předsedou instr. sg. m.