ČJA 4

30        stolu gen. sg. m. (264) — mapa s. 81

1    M         stolu

stola

stole 229, 234

2                 Vedle koncovek -u a -a je u slova stůl v gen. sg. doloženo též zakončení na -e. To sem proniklo patrně ana-
logicky podle substantiv měkké flexe, srov. např. (z) kotle, (z) plevele; po depalatalizaci zanikl totiž rozdíl mezi
tvrdým a měkkým l a ztratilo se kritérium příslušnosti k tvrdému nebo měkkému typu.

3                 Největší rozsah koncovky -a u subst. muž. rodu tvrdého typu nacházíme právě u slova stůl. Starší tvar sto-
la
se vyskytuje na celé Moravě a ve Slezsku (s výjimkou Jablunkovska a již. Těšínska), a dokonce přesahuje do
Čech v souvislém pásu až po Vysoké Mýto a Ledeč nad Sázavou – zde vždy dubletně vedle formy stolu. Kromě
toho jako okrajový archaismus – nezřídka jako tvar jediný – je doložen z úzkého pruhu obcí v záp. Čechách. Ve
dvou obcích ve stř. Čechách byl zachycen tvar stole.

V městských lokalitách je téměř pravidelně vedle staršího stola zvl. u ml. generace také forma stolu.


4    stola  stč., sloven., hluž. stoła


stolu  stč., Jg, MČ, pol. stołu

5    stolu Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 4 — stola Ju 2, 6, Ru 3–5

6    —

Bh

Měkké typy

V gen. sg. maskulin měkkých typů (vzor muž, stroj) je ve spisovném jazyce téměř pravidelně zakončení
na -e (přehláskou ze staršího -’a). Pouze některá substantiva na -l, -s, -z se skloňují podle tvrdého i měkkého
vzoru, např. kotel, pytel.

V nářečích je situace poněkud odlišná. V důsledku neprovedení přehlásky ’a > e je na větší části Moravy
běžná původní koncovka -a (kraja, noža, pekařa), kromě toho sem pronikla koncovka -u (původně u-kmenové
flexe): pláču, kraju, roju atd.

Uzemní rozšíření různých formantů v našich nářečích je podáno na mapách kraje, pláče, nože,
deště.