ČJA 4

19        konev nom. sg. f. (236) — mapa s. 71

1    M         konev (ku- 818, 830–836)

konve 418, 426, 436, 649, 44

konva (též 415, ku- 818, 830, 831, kondva 806)

konvja (kunv’a 832–836)

2                 Zkoumal se nom. sg. původního ъv-kmenového feminina konev. Vedle podoby konev byly v dialektech
zaznamenány i formy konva a konvja. Ukazují na přechod k typu žena (a-kmen) nebo růže (ja-kmen).
Příklonem k subst. typu růže vznikl nový tvar konve. Srov. ČJA 4-60 konvi dat. sg. f.

Na mapě nesledujeme zadopatrové n, popř. změnu n v m před retnicí (komva).

3                 Základní protiklad představují tvary konev × konva. Forma konev je běžná v Čechách s přesahem na
Zábřežsko, jako dubletní je i na Novoměstsku a vých. od řeky Ostravice. Podoba konva je charakteristická pro
celou Moravu a Slezsko, jako dubletní byla zaznamenána rovněž na Českobudějovicku. Tvar konvja (konv’a)
se vyskytuje pouze v mikroareálu již. od Brna a v přechodných nářečích česko-polských. Podoba konve byla za-
chycena roztroušeně na jihu Čech.

Situace ve městech se shoduje s nář. okolím, jen do většiny mor. a slez. měst proniká vlivem spis. jazyka
podoba konev.


4    konev  stč., Jg. Tk, MČ, pol. konew

konva  Jg mor., sloven.

konve  Jg


5    konev Ju 3, 5 — kone Po 1 — konva Ju 4 — komva Ru 5

6    —

Hb