ČJA 4

14        mez nom. sg. f. (1196) — mapa s. 63

1    M         mez (též mňez 106)

meze

meza (méza 501, 747, medza 749, 750, 755, 830, m’edza 831–836, 84)

2                 Na mapě zaznamenáváme nář. podoby nom. sg. feminina mez. Byly zachyceny tvary mez × meza × meze.
Forma mez, shodná se spis. jazykem, se skloňuje podle vzoru píseň. Podoba meza patří k substantivům na -za,
-sa, která v dialektech náleží k ja-kmenové deklinaci (gen. sg. -e). Územní rozsah forem mez a meza dokazuje,
že nejdříve proběhla přehláska, pak se odsunulo koncové -e. Přehláska vedla k homonymii nom. a gen. sg., a pro-
to se na části území odstranila koncová samohláska -e. Tvar meze je výsledkem provedené přehlásky ’a > e
(viz PRO E6). K formování rozdílu mez × meza viz ČJA 4-12 díže nom. sg. f.

3                 Formy mez a meza vytvářejí čes.-mor. protiklad. V celých Čechách s přesahem na Moravu na Zábřežsko
a Litovelsko se užívá tvaru mez. Tento tvar proniká i do mluvy především mladé generace v mor. a slez. měs-
tech. Forma meza se vyskytuje na téměř celé Moravě a ve Slezsku. Přehlasovaná podoba meze byla zachycena
v úzkém pruhu podél izoglosy mez × meza sev. od Boskovic a sev. od Litovle.

4    mez  Jg, Tk, SSJČ

meza  Jg mor., sloven. medza, pol. miedza

meze  stč. a Gb mezě, Jg, Tk

5    mez Ju 1 — mez Po 1, Ju 2–4, Ru 2–4 — meza Ju 6, 7

6    MAGP 311, 169, PLPJ 64, AJK 19:1, OLA 535

Hb