ČJA 4

12        díže nom. sg. f. (458) — mapa s. 61

1    M         ďíže

ďíža (dz’ieža 801)

ďíž (též 420, 61)

2                 V nom. sg. byl vedle ja-kmenového feminina díže zaznamenán i tvar díža s neprovedenou přehláskou,
srov. PRO E6, a tvar díž. Územní rozsah forem díž a díža ukazuje, že nejprve proběhla přehláska, pak došlo
k odsouvání koncového -e. Přehláska způsobila tvarovou homonymii nom. a gen. sg., a proto na části území do-
šlo k odstranění koncové samohlásky -e.

Spisovné jsou obě podoby, díž i díže.

3                 Hranice oddělující rozšíření obou podob jsou ostré. Forma díž se vyskytuje na větší vých. části Čech s přesahem do sev. centrálního úseku střm. nářečí. Na celém zbývajícím území Čech je tvar díže, který zasahuje

až na Jindřichohradecko. Užívá se ho i v mluvě střm. měst. Na Moravě s výjimkou sev. části centrálního úseku střm. nářečí a ve Slezsku byla zachycena nepřehlasovaná podoba díža.

4    díž  Jg, MČ

díža  sloven. dieža, pol. dzieża, hluž. dźěža

díže  stč. diežě, Jg, Tk, MČ

5    ďíže Ju 6 — ďíža Ju 6, 7 — ďíž Po 1, Ju 1–4, Ru 4

6    —

Hb