ČJA 4

10        husa nom. sg. f. (945) — mapa s. 59

1    M         husa

hus (gynś, -š)

2                 Mapa ukazuje územní rozložení nář. forem hus (pův. i-kmenového ženského substantiva) a novotvaru
husa (pozdějšího a-kmenu).

3                 Spis. forma husa se vyskytuje v celých Čechách a na Moravě s výjimkou jv. úseků vm. nářečí a Slezska.
Archaická podoba hus se objevuje na okrajích zkoumaného území, a to na jzč. širokém okraji, na Znojemsku,
v centrálním úseku střm. nářečí (všude jako dubleta), ve Slezsku (zde nedubletně) a ve vm. dialektech (zde
místy nedubletně).

Ve městech byla vesměs zachycena forma husa.


4    hus  stč., Jg, Tk i SSJČ zast. a nář., sloven., pol. gęś

husa  Jg, Tk, SSJČ


5    husa Po 1, Ju 1–6, Ru 2–5 — hus Ju 7

6    MAGP 265, PLPJ 242, SSA 2.24, OLA 299, ALE 298

Hb


4    chalpa  Jg. SSJČ nář.

chalup  stč., Jg

chalupa  stč., Jg, Tk, SSJČ, sloven., pol. chałupa


5    chalupa Po 1, Ju 2, 5, Ru 4

6    MAGP1

Hb

12        díže nom. sg. f. (458) — mapa s. 61

1    M         ďíže

ďíža (dz’ieža 801)

ďíž (též 420, 61)

2                 V nom. sg. byl vedle ja-kmenového feminina díže zaznamenán i tvar díža s neprovedenou přehláskou,
srov. PRO E6, a tvar díž. Územní rozsah forem díž a díža ukazuje, že nejprve proběhla přehláska, pak došlo
k odsouvání koncového -e. Přehláska způsobila tvarovou homonymii nom. a gen. sg., a proto na části území do-
šlo k odstranění koncové samohlásky -e.

Spisovné jsou obě podoby, díž i díže.

3                 Hranice oddělující rozšíření obou podob jsou ostré. Forma díž se vyskytuje na větší vých. části Čech s přesahem do sev. centrálního úseku střm. nářečí. Na celém zbývajícím území Čech je tvar díže, který zasahuje