ČJA 4

9          cukroví nom. sg. n. (482) — mapa s. 57

1    M         cukroví — cugroví

cukrové (též 668)

cukrovo 106, 810

2                 Kolektivum cukroví má v dialektech v nom. sg. pravidelnou koncovku (typ stavení) nebo přechází
k adjektivnímu sklonění – typ jarní nebo mladý. Viz též ČJA 4-42 cukroví gen. sg. n.

Tvar cukrovo má v nom. sg. jmenný tvar přivlastňovacího adjektiva (srov. ČJA 4-220 makový koláč, jetelové
semeno), nelze ani vyloučit vliv substantiv typu polo, srov. cukrové > cukrove > cukrovo jako pole > polo, srov.
ČJA 4-6 pole.

Kromě morfologických rozdílů byla zachycena i hlásková obměna cugroví.

3                 Ve vm. nář. (bez jz. okraje) a ve slez. nář. byl zapsán tvar cukrové, na ostatním území čes. národního jazy-
ka je forma cukroví. Ojediněle byla zachycena podoba cukrovo. Hlásková obměna cugroví se vyskytuje přede-
vším na stř. a jz. Moravě a na Doudlebsku.

Stav ve městech je téměř shodný s nář. okolím, do městské mluvy na Moravě a ve Slezsku proniká tvar
cukroví, shodný se spis. jazykem.


4    cukrové  sloven. lid.

cukroví  Jg, Tk, SSJČ


5    cukroví Ju 2, 6, Ru 2–4 — cukrovi Ju 2, Ru 4

6    —

Bt

Nominativ sg. feminin

Substantiva rodu ženského jsou v nom. sg. ve spis. jazyce i v dialektech zakončena buď na samohlásku,
nebo na souhlásku. Samohláskové typy skloňování jsou dva: tvrdý na -a (vzor žena, pův. a-kmen), měkký na
-e/ (vzor růže, pův. ja-kmen). Souhláskové zakončení (s nulovou koncovkou) má typ kost (pův. i-kmen) a se-
kundárně vzniklý podtyp píseň. Ten se utvořil přecházením substantiv mezi typem růže a kost.

Územně výrazný morfologický rozdíl (díža × díže) vznikl v důsledku přehlásky ’a > e (srov. PRO E6).

Častý je v nářečích též příklon feminin určitého typu k jiným skloňovacím typům, než je tomu ve spis. ja-
zyce. Nejčastěji je doložen přechod substantiv typu růže k typu píseň (např. dížedíž), běžný v Čechách.
Přecházejí rovněž feminina typu kost k typu žena (hushusa). Další morfologický novotvar – nítě – vznikl pře-
chodem i-kmenového nář. tvaru subst. niť k subst. ja-kmenovým.

Podle měkkých vzorů se v mor. dialektech skloňují rovněž feminina vytvořená nověji vzniklým sufixem
-ňa (popř. -eň). Řadí se ke vzoru růže (kovárňa), popř. píseň (kováreň). Ve spis. jazyce končí na -na (kovárna).
Srov.  ČJA 2-172 kovárna, ČJA 1-212 kůlna.

Rozdíly v zařazení ke skloňovacím typům se projevují i u feminin od původu ъv-kmenových (mrkev,
konev). Na vých. polovině území tato substantiva přešla k typu žena (konevkonva), popř. růža (konvja).

Na části území, kde se zachoval rozdíl lł, uchovávají feminina končící na -ła (jehła) původní skloňování
tvrdé. Jinde patří k deklinaci měkké, srov. ČJA 4-44 gen. sg. f.

Územní rozložení jednotlivých nář. tvarů nom. sg. f. znázorňují mapy: husa, chalupa, díže, ulice, mez, ku-
chyně
, cibule, nit, konev, mrkev. Vlastní jména místní rodu ženského jsou probrána na mapách Boleslav,
Olomouc a Příbram. Ty a také položka alej ukazují na přechody mezi rody. K problematice tvarů v nom. sg. fe-

 

minin srov. též ČJA 1-171 lavice, ČJA 1-184 vesnice, ČJA 1-186 světnice, ČJA 1-212 kůlna, ČJA 1-217 studna, ČJA 2-222 pouť, ČJA 2-172 kovárna, ČJA 2-3 třešně.