ČJA 4

8          zelí nom. sg. n. (1125) — mapa s. 57

1    M         zelí — zélí

zelé

2                 Byl mapován nom. sg. pův. ьjo-kmenového neutra zelí. Vedle rozdílu zelí × zelé mapa zachycuje i hlásko-
slovné obměny zelí × zélí. Podoba zélí vznikla dloužením kmenové samohlásky, srov. též např. ČJA 5-113 slina nebo ČJA 5-116 kniha. V nářečích v Čechách – především ve střč. nářečích – neprobíhá pravidelně krácení koncového , často
vedle sebe v jazyce fungují obě podoby, tedy zelí i zeli. Vcelku však výskyt zkráceného -i sleduje izoglosu PRO
Alc. Tvar nom. sg. zelí, shodný se spis. jazykem, má pravidelnou koncovku ьjo-kmene neutra (novočeský typ
stavení). Tvar zelé zachovává původní koncovku ; vyskytuje se na území, kde nedošlo po souhlásce l k úžení
é > í.

V přechodných čes.-pol. nářečích se lexém zelí nevyskytuje. Skutečný stav koncovky tu demonstrujeme
na zástupném slovu veselí.

3                 Ve vm. nářečích (bez záp. okraje) a v záp. skupině slez. nářečí se vyskytuje tvar zelé (zele). Na ostatním
území čes. národního jazyka je forma nom. sg. zelí. Hlásková obměna zélí je rozšířena v svč. nářečích a v sev. čás-
ti střč. nářečí.

Stav ve městech je v podstatě shodný se stavem v nář. okolí.

4    zelé  stč., Jg

zelí  Jg, Tk, SSJČ, sloven. zelie nář.

5    zelí Ju 3, 6, 7, Ru 3, 5 — zélí Ju 5, Ru 2 — zéli Po 1, Ju 1–4, Ru 4 — zelé Ju 7, Ru 5

6    ASJ IV 292:66b, AJŚ 151, PLPJ 58, SSA 5.47, SSA 11.26.1.5.2, OLA 502, ALE 75

Bt