ČJA 4
5 chléb nom. sg. m. (456) — mapa s. 53
1 M chléb (chljéb 755) — chleb — chlíb
chleba
2 U substantiva
chléb existují dnes ve spis. jazyce v nom. sg. dvě formy: chléb a chleba; první je původní
(o-kmenová), druhá vznikla v důsledku zobecnění pův. tvaru gen. sg. látkového substantiva ve funkci nomina-
tivu (a akuzativu). Vedle uvedeného rozdílu
morfologického byly zapsány též diference hláskoslovné (chléb
× chleb × chlíb). K rozšíření pův. látkového gen.
ve funkci nom. srov. též ČJA 1-110 sýr – tvaroh.
Hlásková varianta chlíb
je výsledkem úžení é > í. Hlásková
podoba chleb na Domažlicku a Plzeňsku
vznikla zřejmě vlivem nepřímých pádů. (Podoba chleb byla zapsána rovněž ve
Slezsku; zde však je krátké -e- vý-
sledkem pravidelného krácení dlouhých samohlásek, vznikla z nezúžené formy chléb, viz PRO A1a, proto ji nemapuje-
me.) Při dubletách chléb / chleb /
chlíb × chleba je forma chleba
hodnocena jako novější. K pravidelnému krá-
cení í > i ve tvaru chlíb viz PRO A1ab.
3
Na celém území je rozšířena forma
chleba. Zpravidla v dubletě s ní byly na některých částech území za-
znamenány formy chléb (více či méně soustředěně ve vm. nářečích a v záp.
polovině slez. nářečí), chlíb (v cent-
rálním úseku střm. nářečí, na Zábřežsku, Boskovicku a Novoměstsku, odděleně pak ve vých. polovině slez. ná-
řečí – tam v podobě s provedeným krácením í > i: chlib)
a chleb (na Domažlicku a Plzeňsku).
Pro všechna města je charakteristická varianta chleba, podoba chlíb je doložena ve shodě s nář.
okolím
u starší generace. Je zajímavé, že ve vm. městech nebyla zaznamenána forma chléb.
4 chleb pol., hluž. chlěb
chléb stč.. Db, Tk. MČ
chlíb sloven. chlieb
chleba MČ
5 chleb Ju 6 — chlíb Po 1 — chlib Po 1, Ru 4 — chleba Ju 1–7, Ru 2–5 — chliba Ru 4
6 —
Ši
Nominativ sg. neuter
Ve spisovném jazyce mají neutra v nom. sg. tyto koncovky: -o (typ město), -e (typ moře a kuře), -í (typ
stavení).
U substantiv patřících k typu město nedochází k nářečnímu rozrůznění.
Naopak u slov typu moře (jo-kmeny)
došlo v některých nářečích k analogickému vyrovnání s koncovkou
o-kmenů (např. polo jako město), a to v
důsledku vyrovnání nepřehlasovaných koncovek jo-kmenů s koncov-
kami o-kmenů v nepřímých pádech (např. pův. gen. sg. pola, města).
U slov typu kuře (pův. nt-kmeny) a
slov typu stavení (ьjo-kmeny) plynou nářeční diference z rozdílného
hláskového vývoje (např. depalatalizované tela × tele, neúžené zelé × zelí).
U slov typu stavení (ьjo-kmeny),
např. kázání, bolení, nedochází v
nářečích v nom. sg. k tvarovému roz-
různění. Hláskoslovné obměny typu bolení × bólení × boléň viz ČJA 5-182.
Substantiva typu cukroví přecházejí k deklinaci adjektivní (cukrové, -ého).
V nářečích se u neuter v nom. sg. vyskytují tyto koncovky:
-a: pravidelným vývojem pův. nt-kmenové koncovky -*ę (tela);
-e: pův. jo-kmenová koncovka (pole) nebo varianta nt-kmenové koncovky -*ę (tele);
-é: koncovka -é u typu
stavení se vyskytuje na území, kde nedošlo k úžení é > í a kde po souhlásce l je é také
z bývalého dlouhého ě (zelé); u typu
cukroví koncovka -é též podle adjektiv
typu mladý;
-i: hlásková obměna koncovky -í (staveni), viz PRO A1abc;
-í: ьjo-kmenová koncovka neuter; u typu cukroví je možné stejné zakončení podle adjektivního sklonění
typu jarní;
-o: pův. o-kmenová koncovka uplatňující se též u slov typu pole (jo-kmeny), např. polo.
Zeměpisný rozsah jednotlivých tvarů nom. sg. neuter ukazují mapy: pole, tele, zelí, cukroví.
