ČJA 4

5          chléb nom. sg. m. (456) — mapa s. 53

1    M         chléb (chljéb 755) — chleb — chlíb

chleba

2                 U substantiva chléb existují dnes ve spis. jazyce v nom. sg. dvě formy: chléb a chleba; první je původní
(o-kmenová), druhá vznikla v důsledku zobecnění pův. tvaru gen. sg. látkového substantiva ve funkci nomina-

tivu (a akuzativu). Vedle uvedeného rozdílu morfologického byly zapsány též diference hláskoslovné (chléb
×
chleb × chlíb). K rozšíření pův. látkového gen. ve funkci nom. srov. též ČJA 1-110 sýr – tvaroh.

Hlásková varianta chlíb je výsledkem úžení é > í. Hlásková podoba chleb na Domažlicku a Plzeňsku
vznikla zřejmě vlivem nepřímých pádů. (Podoba chleb byla zapsána rovněž ve Slezsku; zde však je krátké -e- vý-
sledkem pravidelného krácení dlouhých samohlásek, vznikla z nezúžené formy chléb, viz PRO A1a, proto ji nemapuje-
me.) Při dubletách chléb / chleb / chlíb × chleba je forma chleba hodnocena jako novější. K pravidelnému krá-
cení í > i ve tvaru chlíb viz PRO A1ab.

3                 Na celém území je rozšířena forma chleba. Zpravidla v dubletě s ní byly na některých částech území za-
znamenány formy chléb (více či méně soustředěně ve vm. nářečích a v záp. polovině slez. nářečí), chlíb (v cent-
rálním úseku střm. nářečí, na Zábřežsku, Boskovicku a Novoměstsku, odděleně pak ve vých. polovině slez. ná-
řečí – tam v podobě s provedeným krácením í > i: chlib) a chleb (na Domažlicku a Plzeňsku).

Pro všechna města je charakteristická varianta chleba, podoba chlíb je doložena ve shodě s nář. okolím
u starší generace. Je zajímavé, že ve vm. městech nebyla zaznamenána forma chléb.

4    chleb  pol., hluž. chlěb

chléb  stč.. Db, Tk. MČ


chlíb  sloven. chlieb

chleba  MČ

5    chleb Ju 6 — chlíb Po 1 — chlib Po 1, Ru 4 — chleba Ju 1–7, Ru 2–5 — chliba Ru 4

6    —

Ši

Nominativ sg. neuter

Ve spisovném jazyce mají neutra v nom. sg. tyto koncovky: -o (typ město), -e (typ moře a kuře), (typ
stavení).

U substantiv patřících k typu město nedochází k nářečnímu rozrůznění.

Naopak u slov typu moře (jo-kmeny) došlo v některých nářečích k analogickému vyrovnání s koncovkou
o-kmenů (např. polo jako město), a to v důsledku vyrovnání nepřehlasovaných koncovek jo-kmenů s koncov-
kami o-kmenů v nepřímých pádech (např. pův. gen. sg. pola, města).

U slov typu kuře (pův. nt-kmeny) a slov typu stavení (ьjo-kmeny) plynou nářeční diference z rozdílného
hláskového vývoje (např. depalatalizované tela × tele, neúžené zelé × zelí).

U slov typu stavení (ьjo-kmeny), např. kázání, bolení, nedochází v nářečích v nom. sg. k tvarovému roz-
různění. Hláskoslovné obměny typu bolení × bólení × boléň viz ČJA 5-182.

Substantiva typu cukroví přecházejí k deklinaci adjektivní (cukrové, -ého).

 

V nářečích se u neuter v nom. sg. vyskytují tyto koncovky:

-a:        pravidelným vývojem pův. nt-kmenové koncovky -*ę (tela);

-e:        pův. jo-kmenová koncovka (pole) nebo varianta nt-kmenové koncovky -*ę (tele);

:        koncovka u typu stavení se vyskytuje na území, kde nedošlo k úžení é > í a kde po souhlásce l je é také
z bývalého dlouhého ě (zelé); u typu cukroví koncovka též podle adjektiv typu mladý;

-i:         hlásková obměna koncovky (staveni), viz PRO A1abc;

:         ьjo-kmenová koncovka neuter; u typu cukroví je možné stejné zakončení podle adjektivního sklonění
typu jarní;

-o:        pův. o-kmenová koncovka uplatňující se též u slov typu pole (jo-kmeny), např. polo.

 

Zeměpisný rozsah jednotlivých tvarů nom. sg. neuter ukazují mapy: pole, tele, zelí, cukroví.