ČJA 4

4          loket nom. sg. m. (1637) — mapa s. 51

1    M         loket

lokeť (-c 755, -č, -ć, c’, lok’eć 831, ok’eć 832, ok’eć 832–834, okec’ 801, okyč 835, 836)

2                 V nom. sg. substantiva loket (pův. t-kmen) byly zaznamenány varianty loket a lokeť (v náležitých hlásko-
vých obměnách koncového ; srov. PRO D5abcd). Forma lokeť vznikla v mor. nářečích v důsledku splynutí
s měkkým deklinačním typem (pův. mužskými jo-kmeny, dnes typ stroj), ve slez. nářečích však může jít o za-
chování starší podoby v důsledku neprovedení depalatalizace souhlásek.

K obdobnému jevu u bývalých mužských n-kmenů srov. ČJA 4-1 kámen a ČJA 4-2 den.

3                 Čechy a záp. Moravu s výběžkem až k Břeclavi charakterizuje forma loket, shodná se spis. jazykem. Na
zbývající části zkoumaného území je rozšířena podoba lokeť. Izoglosa variant loket × lokeť se v podstatě shodu-
je s průběhem izoglosy forem kámenkamen × kameň; srov. ČJA 4-1 kámen.

Ve městech se výzkum neprováděl.


4    loket  stč., Db, Tk, MČ

lokeť  slov. lakeť, pol. łokieć, hluž. łochć


5    loket Po 1, Ju 1–3, 5, Ru 2–4 — lokeť Ru 5 — łokeť Ju 7 — lokeť f. Ru 3

6    —

Ši