ČJA 4

1          kámen nom. sg. m. (1211) mapa s. 49

řemen (665)

jelen (1467)

1    M         kámen — kamen

kameň

2                 Zkoumaly se morfologické diference v zakončení nom. sg. výrazu kámen (pův. mužský n-kmen). Forma
kámen, shodná se spis. jazykem, je od původu tvar akuzativní (starý nom. sg. zněl *kamy), který v důsledku vy-
rovnání paradigmatu pronikl do nominativu. Morfologická forma kameň je výsledkem splynutí podoby nom. sg.
kamen s měkkým deklinačním typem (pův. jo-kmeny, dnes typ stroj); přechod byl umožněn kmenovou analogií
(podle dativu-lokálu kameni). Ve slez. nářečích je však měkkost koncové souhlásky zachována patrně v dů-
sledku neprovedení depalatalizace souhlásek (pračeská podoba *kamen’); k rozdílům v zakončení -n × srov.
též II-132 pramen.

Vedle uvedeného rozdílu morfologického dokládá nář. materiál též hláskový rozdíl v kvantitě kořenné sa-
mohlásky (kámen × kamenkameň).

3                 Zhruba v sev. polovině Čech s Plzeňskem a Chodskem (bez nejvýchodnějšího okraje svč. nářečí) je rozší-
řena forma kámen. Zbývající část Čech spolu se záp. Moravou se vyznačuje hláskovou variantou kamen. Stř.
a vých. Moravu a Slezsko charakterizuje forma kameň.

Situace ve městech se v podstatě shoduje s nář. okolím. Zč. a většina sm. pohraničních měst a města slez-
ská dokládají navíc variantu kamen. Je pozoruhodné, že podoba kámen do městské mluvy v oblastech s jinou
nář. podobou s výjimkou sm. pohraničních měst neproniká.


4    kámen  stč., Db, Tk, MČ

kameň  sloven., pol. kamień, hluž. kamjeń


5    kámen Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — kamen Ju 4, Ru 1 — kameň Ju 6, 7, Ru 5

6    ASJ IV 18:6b

7                 V nom. sg. mužských n-kmenů zkoumaných na položkách řemen (665) a jelen (1467) byly zaznamenány formy řemen × řemeň; jelen
× jeleň. Rozsah tvrdých a měkkých morfologických variant se zhruba kryje s formami nom. sg. kámen × kameň, a to zejména v již. úseku prů-
běhu izoglosy na záp. Moravě; sev. úsek izoglosy oddělující podoby řemen × řemeň prochází Zábřežskem, u forem jelen × jeleň zahrnuje po-
doba shodná se spis. jazykem Zábřežsko celé.

Atlasy: OLA 830

Ši

2          den nom. sg. m. (1480) — mapa s. 49

1    M         den

deň

2                 Sledovaly se morfologické diference nom. sg. substantiva den (pův. mužský n-kmen). Morfologická
varianta deň je důsledkem splynutí s měkkým deklinačním typem (pův. jo-kmeny, dnes typ stroj). Ve slez. náře-
čích však je měkkost koncové souhlásky zachována pravděpodobně v důsledku neprovedené depalatalizace.

Na mapě nejsou registrovány hláskové jevy, které jsou výsledkem PRO D5abcd a PRO E7.

3                 Čechy a záp. Moravu charakterizuje forma den, zbývající část Moravy a Slezsko varianta deň. Ta byla rov-
něž zachycena (dubletně s podobou den) v přilehlém úseku sv. Čech (v Podorlicku), odděleně pak v sev. Če-
chách (v úseku podkrkonošském).

Ve městech je situace shodná s nář. okolím, do mor. a slez. měst – zejména do mluvy mladé generace –
proniká, nepochybně vlivem spis. jazyka a školní výuky, forma den. Ta byla jako jediný výraz zapsána rovněž
v sm. pohraničních městech.


4    den  stč., Db, Tk. MČ


deň  slov., pol. dzień, hluž. dźeń


5    den Po 1, Ju 1–5, Ru 2–4 — deň Ju 7

6    OLA 2375, 2394

Ši