ČJA 3

247 kačer (961) — mapa s. 539

1    M         kačer — káčer — káčér — kačar (též 206, 223) — kačor

kačerák

kachák (kachnák 511)

šmák (čmák 464, 516, 518)

ličák

2                 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. výrazů pro kačera, tj. samce kachny. Vedle rozdílů lexikálních byly
zjištěny též diference slovotvorné (kačer × kačerák) a zejména hláskoslovné (kačer × káčer × káčér × kačar × ka-
čor
). Rozdíl mezi základy kač- a kách- řešíme na úrovni lexikální.

3                 Takřka po celém území se užívá různých obměn slova kačer. Nejvýraznějším jinozákladovým pojmenová-
ním je šmák tvořící kompaktní areál na západní Moravě. Na severu na něj navazuje nevelké území výrazu kachák
(na Novoměstsku). Už jen ve zbytcích na východním okraji jč. nářečí bylo jako dubletní zapsáno pojmenování li-
čák
; všechny lokality jeho výskytu patří do daleko rozsáhlejšího areálu označení lička, srov. III-246 kachna.

Forma kačer, shodná se spisovným jazykem, je typická pro většinu Čech, s výjimkou zč. úseku
s Příbramskem a již. Strakonickem, kde převládá hlásková obměna kačar. Na Moravě je základním označením
varianta káčer, podoba káčér se vyskytuje na širším Brněnsku a na Břeclavsku. (K hláskoslovným a slovotvor-
ným shodám s pojmenováním housera srov. III-240.) Název kačer (nikoli kočer) zachycený ve Slezsku svědčí
o tom, že původní zde byla forma s krátkou kmenovou samohláskou. Pro Opavsko, Hlučínsko, přechodná nář.
česko-polská a pro zkoumané lokality na území Polska je charakteristická podoba kačor. V okrajovém pásu na

čm. rozmezí dvou základních makroareálů (táhnoucím se od Hlinska až na východní Doudlebsko) existuje slo-
votvorná varianta kačerák.

Podoba kačer přesahuje poměrně zřídka hranice svého areálu, užívá se však jako základní téměř ve všech
městech, a to i na Moravě a ve Slezsku.

4    kačar  jen nář. — Jzč. nář. hláskovou změnou e > a v měkkých slabi-
kách, viz kačer.

kačer  stč., Jg, SSJČ — Z vábicí interjekce kač kač, přípona je analo-
gická podle houser.

káčer  jen nář.; Jg slc., SSJČ nář., SSJ — Z vábicí interjekce káč káč. Nelze
vyloučit, že na délku v základu slova působila podoba houser.

káčér  jen nář. — Poměrně častým nář. dloužením samohlásky -e- ve
skupení -er.

kačerák  jen nář. — Od kačer, viz tam, připojením sufixu -ák pod vli-
vem sousedních výrazů kachák, šmák, ličák.

 

kačor  jen nář.; Jg pol., Kt laš., pol. kaczor, hluž. kačor
Dispalatalizací e > o v návaznosti na polštinu.

kachák  jen nář.; Jg ze Žďárska — Od káchat, to z onomatopoického kách
kách
.

ličák  jen nář.; Jg — Z volací interjekce li li, příp. přechýlením od lička,
viz III-246 kachna.

šmák  jen nář.; Jg šmak mor., Kt též čmák z Dačicka — Od onomato-
poického citoslovce šmák.

5    kačer Po 1, Ju 1, 3, Ru 1, 4 — káčer Ju 2, 4, 6, 7, Ru 4, 5 — kačar Ju 5, Ru 2 — kačár Ru 3

6    ASJ III 129, PLPJ 82, SSA 2.29, OLA 314

248 kachňátko (962a) — mapa s. 541

kachně (962 b)

1    M         kachňátko

kachňička

kachínka

kačátko (kačňátko 458, káčacko 755, kačacko 836, kačuntko 831–833) — káčátko (káčatko 640, káčjatko
755) — káčítko

kačňička 453, 454

kačenka (kačénka 685, 727, mao kačka 834)

líčátko (líče 254, 445)

lička 251, 430, 451, 453 (ličička 430)

liluška (didloška 634, dlidluška 628, 717, diduška 628)

lilinka (lilenka 707, 712, didlinka 622, didulka 673)

liduška 224, 237, 249, 402, 643

lidunka 128, 446 (lída 316)

2                 Mapa zachycuje nář. pojmenování kachňátka, tj. kachního mláděte v prvních dnech života. Vedle rozdílů
lexikálních sledujeme i diference slovotvorné (např. kachňátko × kachnička × kachýnka, liluška × lilunka)
a hláskoslovné (např. kačátko × káčátko × káčítko).

Všechny názvy jsou zvukomalebného původu. Výrazy káč i kách, napodobující zvuk, který vydává kach-
na, chápeme jako dva odlišné základy; rozdíl kachňátko × káčátko tedy hodnotíme jako lexikální. Rovněž jako
diferenci lexikální hodnotíme základy lid- a lil- z vábicích interjekcí, které jsou převzaty z volání na kachňátka
a housátka (srov. III-230 volání na kachny, III-229 volání na husy).

Položka dotazníku byla zaměřena jednak na zachycení zdrobnělých a expresivních (mazlivých) názvů,
jednak na registraci výrazů neutrálních, o jejichž rozšíření pojednáváme v oddíle 7.

3                 Příznačná je hojná dubletnost pojmenování. Jako hlavní se jeví rozdíl mezi výrazem kachňátko (typickým
téměř pro celé Čechy) a pojmenováním káčátko (s hláskovými variantami), pokrývajícím s výjimkou jz. polovi-
ny Čech celé území našeho národního jazyka. Varianta káčítko je běžná na Znojemsku a v záp. Slezsku, podo-
ba kačátko je nejrozšířenější v sev. polovině Čech.

Rozsáhlý areál v již. Čechách tvoří lexém líčátko.

Z označení rodu ženského výraz kačenka je nejkompaktnější ve střed. části Moravy, vyskytuje se však ne-
zřídka i jinde, zejména v střed. a vých. Čechách a na záp. Slezsku. Podoba kachnička byla častěji zapisována ze-
jména v záp. Čechách a v okolí Prahy. Z jč. okraje je doložena varianta kačnička. Rozptýleně a spíše ojediněle
v sev. polovině Čech se vyskytla forma kachýnka. Rovněž podoby liduška, lidunka a lilinka byly zaznamenány
jen porůznu a řídce, varianta liluška se častěji objevila ve vm. nář.