ČJA 3

242 (husa) kejhá (951) — mapa s. 529

1    M         kejhá — krejhá — kajhá (též 124) — káhá — káká (též 506, kaká 625, káče 302) — gagá (gjagá 755, giga 808) —
gágá — gégá (
též géče 749) — gyngo 832–834

gagoce (gagoče 832, hlahoce 825, gagoňi 812, gagyňá 706) — gegoce 750, 826, 828

gagotá

tragá 628 (trajdá 626)

N          křičí, kváká, kváče 711, štěbetá, šteboce 730, 736, gdáká 716, 731

2                 Mapa registruje nářeční ekvivalenty spisovného pojmenování (husa) kejhá, tj. vydáva pronikavý zvuk.
Zachycené výrazy se liší především hláskoslovně (např. gágá × gégá × kejhá × kajhá × káhá × káká, gagoce × ge-
goce
); byly však zaznamenány i rozdíly slovotvorné (gagá × gagotá), morfologické (gagotá × gagoce) a okrajová
diference kejhá (gágá) × trágá, kterou považujeme za lexikální. K rozdílu gagotá × gagoce srov. např. IV-297 chlastá nebo IV-298 lítá.

Základem všech pojmenování jsou slabiky napodobující hlas husy. Na mapě jako základní formu uvádí-
me podobu kejhá, shodnou se spisovným označením a územně nejrozšířenější.

Nemapovány zůstaly výrazy označující hlas husy v jiné situaci, např. při svolávání housat (štěbetá), a také
nespecifikované výrazy (např. křičí, kváká).

3                 Jednoduchá situace v Čechách kontrastuje se složitým stavem na Moravě. Výrazný je rovněž protiklad
mezi podobami základů slov se střídáním souhlásek kh (v Čechách a na záp. polovině Moravy) a gg (na zbý-
vající části území našeho národního jazyka).

Nejrozšířenější forma kejhá pokrývá téměř celé Čechy (s výjimkou záp. a jz. okrajových oblastí) a zhruba
celou záp. Moravu s výběžkem až na Kroměřížsko. Na Domažlicku a Prachaticku tvoří mikroareály podoba
krejhá, na záp. od Jindřichova Hradce byla zapsána obměna kajhá. Dva od sebe oddělené areály (na zč. okraji
a na Boskovicku a sev. Brněnsku) vytváří forma káká. Variantu káhá máme doloženu především z území mezi
Strakonicemi a Klatovy.

Na vých. polovině Moravy a ve Slezsku je nejvýznamnější rozdíl slovotvorný, a to mezi výrazy gagá a ga-
goce
, popř. gagotá. Slovo gagá tvoří několik menších areálů; je charakteristické pro oblast vých. a jv. od Brna,
pro záp. Prostějovsko, Šumpersko a Zábřežsko; dále se vyskytuje na Hlučínsku, Těšínsku a Příborsku. Varianta
gágá byla zaznamenána především v okolí Kyjova a na záp. Uherskobrodsku, jižně od Vsetína je běžná podoba
gégá, z Těšínska se dokládá forma gyngá. Výraz gagoce vytváří velký areál pokrývající jz. Slezsko, Valašsko
(s výjimkou jv. okraje), Holešovsko a část centrálního úseku střm. nář. kolem Prostějova. Odděleně se vyskytu-
je ještě na širším Břeclavsku. Na Frýdecku byla rovněž zapsána forma gegoce. Obměna gagotá je příznačná
hlavně pro záp. Opavsko a již. Slezsko.

Lexém tragá se ojediněle dokládá z již. Moravy.

4                 Všechny výrazy jsou onomatopoického původu. Vycházejí z napodobení hlasu husy, jehož základem jsou zvuky připomínající zado-
patrové souhlásky k, g, popřípadě hrtanové h. Ty se různě ve slabikách kombinují: gg, kh, kk.


gagá  jen nář.; Jg, hluž. gagać

gágá  jen nář.; Jg, SSJČ gágat nář., SSJ gágať

gagoce  jen nář.; SSJ — Inf. gagotat, zařazením k 1. slovesné třídě, viz
gagotá.

gagotá  jen nář.; Kt, SSJČ nář., hluž. gagotać — Sufixem -otat (nazna-
čuje přerývanost a zároveň intenzivnost děje) k onomato-
poickému základu, zařazením k 5. slovesné třídě.

gégá  jen nář.; Kt gégať Val.

gegoce  jen nář. — Hláskovou obměnou z gagoce, viz tam.

gyngá  jen nář.; pol. gęgać — V návaznosti na pol. jazykové území.

káhá  SSJČ říd. též káchat (Jg „káchá (o káčeru)“)

káká  jen nář.; Jg i 1. os. sg. préz. kekám (o kachnách), Kt, SSJČ nář.

kajhá  jen nář.

kejhá  Jg kýhat, SSJČ též kýhat říd., kniž.

krejhá  jen nář. — Z kejhá patrně vlivem jiné formy zvukomalebného
původu, např. krá-.

tragá  jen nář.


5    kejhá Ju 2–4, Ru 1, 4 — gágá Ju 1, Ru 5 — gagotá Ju 6 — kváká Ru 2

6    SSA 2.49, OLA 305

Fi