ČJA 3

231 kvočna (929) — mapa s. 507

1    M         kvočna — kfočna — kvučna (též kfúčna 307)

kvočka — kvóčka — kfočka — kvučka — kfučka

skřečka 682, 805, 806 (skřéčka 738, skřička 722)

skřečaka 701

kluka 804 (kloka 806, kluchtna 652, gločka 713, též klukna 206)

2                 Zkoumala se nář. diferenciace v pojmenováních pro kvočnu, tj. slepici, která sedí na vejcích a vyvádí ku-
řata. Kromě výrazů odvozených od slovesa citoslovečného původu kvokat byly na pomezí slez. a vm. nář. za-
chyceny ještě názvy od slovesa skřečet (‚vydávat skřeky, skřehotat‘), jež snad mohou někdy označovat slepici,
která sice projevuje pud k sezení na vejcích, ale hospodyně nemá v úmyslu nechat ji sedět. Ojediněle byla za-
psána přejímka z něm. – kluka. Kromě uvedených okrajových diferencí lexikálních byl zaznamenán rozdíl slo-
votvorný kvočna × kvočka a rozdíly hláskoslovné (např. kvočka × kvóčka × kvučka); rozsah asimilace kv > kf je
mnohem menší, než jak ho vymezuje mapa PRO C5, proto ji na mapě registrujeme.

3                 Jazykovězeměpisná diferenciace je soustředěna na vých. Moravu a do Slezska, přičemž nejpestřejší obraz
poskytuje situace v slez. nářečích.

Na celém zkoumaném území (kromě drobných okrajů na již. Opavsku a Příborsku) se užívá výrazů od-
vozených od slovesa kvokat a jeho hláskových variant. Základní protiklad je v rovině slovotvorné: ve slez. a vm.
nář. (s výběžkem k Brnu) a na Holešovsku se užívá podob se sufixem -ka, na ostatním území záp. odtud existu-
je zpravidla jediný výraz, a to kvočna, shodný se spis. jazykem (jen na jz. Moravě se ojediněle objevuje označe-
kvučna).

Pokud jde o vých. areál podob se sufixem -ka, většinu jeho území zaujímá varianta kvočka (zejména na
Valašskomeziříčsku v podobě kvóčka), pro čes.-pol. přechodný pás je charakteristická obměna kvučka.

Náslovné kf- postihuje všechny tři shora uvedené podoby: mezi Prostějovem a Lipníkem nad Bečvou bylo
zapsáno znění kfočna, ze sz. kvadrantu slez. nář. se zkoumanými lokalitami v Polsku a ze záp. Příborska je do-
ložena podoba kfočka a z Těšínska a Jablunkovska kfučka.

Pojmenování skřečka (a varianty) bylo zaznamenáno na již. Opavsku a na sev. okraji Valašska, označení
kluka ve dvou obcích na již. Opavsku a ojediněle na Moravě.

Ve městech se užívá výrazů shodných s nář. okolím.


4    kfočka  jen nář. — Progresivní asimilací kv > kf z kvočka, viz tam.

kfočna  jen nář. — Z kvočna, viz kvočna a kfočka.

kfučka  jen nář. — Z kvučna, viz kvučna a kfočka.

kluka  jen nář. — Adaptací přejímky z něm. (Glucke).

kvočka  jen nář.; Jg slc., Kt též kvoka, SSJČ nář., SSJ též kvoka nář.,
pol. kwoczka — Od kvokat; viz též kvočna.

kvóčka  jen nář. — Z kvočka dloužením o > ó.

kvočna  stč. kvočná slepicě, Jg, SSJČ — Od kvokat, to onomatopoické-
ho původu.


kvučka  jen nář. — Viz kvočka; -u- v základu patrně pravidelným vý-
vojem ó > u (v návaznosti na polštinu).

kvučna  jen nář. — Viz kvočna; -u- v základu snad ukazuje na lexikali-
zované zbytky bývalého většího rozsahu změny tzv. horského
nář. typu o > u.

skřečalka  jen nář. — Od nář. skřečat ‚kvokat‘.

skřečka  jen nář.; Jg skřečná slepice („skřečný = kvočný“) — Viz skře-
čalka.


5    kvočna Ju 1, 3–6, Ru 1–4 — kwočna Po 1, Ju 2 — kvočka Ju 7, Ru 5 — kvóčka Ju 5

6    AJŚ 533, SSA 2.33, OLA 292, 293, ALE 292

Či