ČJA 3

230 volání na kachny (922) — mapa s. 503

1    M         kač (kať 108, ka 508) — káč (ká 327)

kači — káči 111, 112, 159

kačena 242, 246 (kača 709, 715, káče 435, kačka 671, 728)

kačeni (kače 675, kački 139)

li — lí — dli (dlí 448, lidli 429, 441, 733, ledli 733, leli 733)

lída (lida 149, 211, 301, 303, 322, 324, lidu 211, lidla 149)

lídi (lidi 131, 643)

litka 313, 315, 325

litki (lidušky 128, 131, 212, 228, 656, lidunki 212, 229, leluški 733)

lička 455 — dlička 301, 307

di

diddla 622, 639 (didloška 636)

taš

baňi

S          babele 667

N          pilonke 667

2                 V nářečních výrazech, jimiž se přivolávají kachny, byly zjištěny vedle rozdílů lexikálních diference slovo-
tvorné (např. li × lída × lidy × lidka × lidky × lička, kač × kači) a hláskoslovné (např. kač × káč, li × × dli).

Veškeré zaznamenané výrazy jsou citoslovečného původu. Jde jednak přímo o vybízecí citoslovce (kač, li
atd.), jednak o slova, která byla od citoslovečných základů odvozena a jako výzva mohou být považována buď
za označení kachny, nebo za citoslovce (např. lidka, dydla, srov. mapu III-246 kachna).

Zaznamenaných výrazů se užívá opakovaně, dvakrát nebo vícekrát (zásadního rázu je tato opakovanost
u jednoslabičných výzev, např. dli dli dli atp.). Pro srozumitelnost mapového obrazu má však uvedené opako-
vání podružný význam, proto jsme je na mapě neregistrovali. Z mapování jsme dále vyloučili nahodilá spojení
s vybízecím výrazem na (). Byla zapsána velmi zřídka, poněkud častěji s citoslovcem taš.

Materiál byl ověřen a doplněn údaji z KLA. Na Zábřežsku registruje tato anketa navíc výzvu buli a bili,
z Boskovicka dokládá slovo babuli. Mch dokládá též citoslovce kách; náš výzkum ani materiál z KLA a ALJ je
však nedoložily.

Jen ojediněle byly zaznamenány výrazy, jichž se užívá pouze při svolávání kachňat. Nevytvářejí však
zvláštní areály, pouze přesahují oblasti výskytu výzev při svolávání kachen (dli na Kolínsku, li na Lipnicku), vý-
jimkou jsou zde doklady na užití slova dli na Novoměstsku.

3                 Zjištěná pojmenování vycházejí především ze dvou onomatopoických základů. Jejich výskyt je poměrně
výrazně zeměpisně vymezen: citoslovce (d)li je soustředěno v záp. (a odděleně v jv.) částech území národního
jazyka, zatímco výzva kač (káč) ve stř. a vých. oblastech.

Z výzev se základovým (d)li je nejrozšířenější slovo lída. Pokrývá záp. polovinu Čech. Porůznu (ať už
v dubletě, nebo jako výraz výhradní) se na tomto území užívá také výrazu lídy. Ze západních okrajů jsou dolo-
ženy varianty lidky (Rakovnicko), lidka (sev. Plzeňsko) a dlička (na nejzápadnějším okraji Čech). Citoslovce li
zachytil výzkum v Čechách ve dvou areálech: jednak ve vých. úseku jč. nář. (v jz. části areálu v podobě ) a na
přilehlém Benešovsku, jednak v svč. nář. na Mladoboleslavsku. Obměna dli byla zapsána mezi Mladou
Boleslavi a Prahou a na záp. od Nové Paky. Výzva li, případně dli se objevuje rovněž na Moravě: li tvoří areál
v stř. a již. úsecích vm. nář. a na sv. Prostějovsku, podoba dli je typická pro Brněnsko a Moravskokrumlovsko.
Objevuje se též (jako nedubletní) na území mezi Jindřichovým Hradcem a Třebíčí. Z nářečí na jih od Brna je
doloženo citoslovce dy, na sever od Brna dydla.

Citoslovce kač se užívá na celé Moravě (kromě jejích jv. úseků) a ve vých. a sev. částech svč. nář. Bylo za-
psáno též na Roudnicku a ojediněle jinde v Čechách (zejména v zč. nář. a v horním Povltaví). Obměna káč je ty-
pická pro vých. polovinu střč. nář. a přilehlou část dial. svč. (s výběžkem až do podorlického úseku a na
Novoměstsko). Výraz kači byl zaznamenán porůznu na Moravě a v podorlickém úseku, soustředěněji se vysky-
tuje na Novoměstsku; varianta káči je doložena sporadicky z Novopacka. Volání kačeny je běžné pouze
v Čechách. Je pozoruhodné, že se vyskytuje takřka výhradně v areálu výskytu citoslovce káč. Podoba kačena
(kača) byla zapsána ojediněle na Kroměřížsku.

Soubor nářečních ekvivalentů doplňují dále regionalismy, které jsou rozšířeny jen na menších územích.
Patří sem výrazy taš, jímž se vydělují nářečí česko-polská, a sč. výzva bani.

4                 Všechny výrazy jsou citoslovečného onomatopoického původu. Koncové -i (-y) má citoslovečnou povahu.

babele  jen nář. — Od vábicí interjekce babi.

bani  jen nář.

dli  Jg, SSJČ

dlička  jen nář. — Subst. ve funkci vábicího citoslovce.

dy, dydla  jen nář.

kač  jen nář.; Jg, SSJ

káč  SSJČ, SSJ

kačena, kačeny  (Jg kačena, SSJČ ob., též kachna, káča ob., kačka ob.
– vše ‚kachna‘) — Subst. ve funkci vábicího citoslovce.


kači, káči  jen nář.; Kt kači

li, lí  jen nář.; Kt lidlilidli

lička  jen nář. (Jg, SSJČ nář., u obou ‚kachna‘) — Subst. ve funkci vá-
bicího citoslovce.

lida, lída, lídy  jen nář. (Kt lída ‚kachna‘). — Subst. ve funkci vábicího
citoslovce.

lidka, lidky  jen nář. — Viz lida, lída, lídy.

t  jen nář.; pol. taś — V návaznosti na polské jazykové území.

5    kač Ju 2, 4, 7, Ru 4 — káč Ju 2 — kački Ru 3 — li Ju 1, 3, 5, 6, Ru 4, 5 — lidi Ru 3 — líka Ru 2 — bili Ru 1 — wač Po 1 — biroški Ru 3

6    ASJ IV 103, AJŚ 576, OLA 318

Kl