ČJA 3

216 psí (896) — mapa s. 477

1    M         p f. (psej 106) — p (pśo, ps’o, pšo, též psjá 755)

psejčí

psovská (též 125, 126)

psofčí 210, 229

peská (též 118)

peščí 116–119

N          (bouda) pro/od/na psa

2                 Otázka zkoumala nářeční ekvivalenty spis. přídavného jména psí, a to ve spojení psí bouda. Vedle pře-
vládající podoby psí byla zjištěna též obměna psá (k rozdílu tohoto typu viz též IV-204 obecní nom. sg. f.) a dále odvozeniny pesčí (jen v asimilované podobě peščí), psíčí (pséčí), psovčí, psovská a peská.

Kromě těchto příd. jmen byly ojediněle zachyceny i předložkové vazby (bouda) pro/od/na psa, které však
fungují spíše jako fakultativní opisné názvy, navíc územně nevyhraněné, a proto nebyly mapovány.

3                 Největší teritoriální rozšíření má podoba psí. Byla zaznamenána takřka po celém jazykovém území; na
Těšínsku a Jablunkovsku se vyskytuje obměna psá.

Jako nejvíce diferencovaný se jeví český severovýchod, neboť se tu vyskytují hned tři další varianty. Na
většině svč. oblasti je rozšířena odvozenina psovská; ta tvoří rozsáhlý areál od Podještědí a Podkrkonoší přes

Královéhradecko s Vysokomýtskem a jižně pak zasahuje do nářečí středočeských (podél Labe až na
Roudnicko). Zpravidla nedubletní pojmenování peská bylo zachyceno na Náchodsku a Rychnovsku; v Kladsku
a v přilehlých lokalitách Čech se užívá názvu pesčí.

V okolí Prostějova a řidčeji též u Boskovic bylo mapováno označení pséčí.

4                 Všechna adjektiva jsou tvořena k základu pes.

pesčí  jen nář.

peská  SSJČ zast. a nář., pol. zast. pieska (Jg i pesská ‚jako pes, zlá,
nešlechetná‘)

psá  jen nář.; SSJ i pol. psia — Původní podoba adj. uchovaná v dů-
sledku neprovední přehlásky á (> ie) > í v návaznosti na pol.


psí  stč., Jg, SSJČ

psejčí  jen nář. — od nář. psejk ‚psík’.

psovčí  jen nář. — Sekundární odvozenina od psovská.

psovská  Jg, SSJČ poněkud zast. a říd., SSJ expr.

5    psí Ju 3–7, Ru 2, 3, 5 — psoská Po 1, Ju 1, 2, Ru 4

6    ASJ III 302, OLA 268