ČJA 3

213 sele (883) — mapa s. 473

1    M         sele — sále — sela — sála (sala 743)

pocvinče (pocviňče 203, 210, 211)

pratko — pratko (pras’ietko 801) — prośentko (prośyncko 831, prośuntko 832)

čuňe (čuňík 452)

braveček 802, 807, 814, 821

kušlik 805, 806, 813

N          běhoun, cecák, cicák, cucák, čurík, odstarek, odstávče, plevák, selátko, čuňátko

2                 V nářečním označení selete, tj. mláděte prasete domácího, byly vedle rozdílů lexikálních zjištěny diferen-
ce hláskoslovné. Na mapě jsou registrovány obměny výrazů sele a prasátko, např. sele × sela × sála, prasátko ×
prasítko.

Změnu ę > ’á > í, patrnou ve slově prasítko, nezaznamenává mapa v celém jejím skutečném zeměpisném
rozšíření; uvedený hláskový jev má větší územní rozsah. K detailnějšímu  územnímu rozšíření této změny srov. V-9 (hous)átko. Souhlásková skupina -ds- u výrazu podsvinče je vždy realizována jako -c-.

Pozornost si zaslouží forma prasátko (prasítko, prosentko), rozšířená takřka na celém zkoumaném území
a významově shodná se spisovným jazykem. Je zdrobnělinou od základního výrazu prase, jež mělo v psl. (*por-
) význam ‚mládě vepřového dobytka‘. Nezdrobnělá forma žije v tomto svém původním významu ve sloven-
štině, lužičtině a polštině.

Pozoruhodné je dále pojmenování sele, rovněž shodné se spisovným jazykem. Není doloženo v žádném ze
slovanských jazyků a v českých nář. je v jejich západní části hodnoceno jako označení nové. Vzhledem k země-
pisnému rozšíření se přikláníme k Machkovu názoru, že jde patrně o přejímku z něm. dialektů (stč. psaná po-
doba ssele vznikla podle Mch zřejmě lidovou etymologií podle sáti < psl. *sъsati).

Z mapování jsme vyloučili výrazy označující sele určitého stáří a expresiva selátko a čuňátko.

Materiál byl doplněn údaji z KLA. Ty pomohly především postihnout vztah mezi výrazy podsvinče a sele.
Z okolí Turnova dokládá uvedená anketa navíc regionální obměnu prášče. Náš výzkum ji však již nezaznamenal.

3                 Z hlediska zeměpisného rozšíření lze za většinové považovat označení prasátko, jako nejvýraznější rozdíl
se pak jeví diference výrazů podsvinče × sele. Celou situaci dotvářejí menší areály s jinými lexémy.

Pojmenování prasátko je běžné na většině území Čech s výjimkou menších oblastí (nebylo zapsáno ze-
jména v zč. dial. a přilehlém pruhu území nář. jč.) a ve Slezsku, na Moravě se však vyskytuje spíše na jejích okra-
jích. Nedubletně bylo zaznamenáno ve střč. a svč. nář., na širokém Litovelsku, ve slez. nář., na Uherskobrodsku
a Břeclavsku. Hláskové obměny se soustřeďují zejména na Slezsko: nář. česko-polská charakterizuje podoba
prosentko, záp. okraj slez. nář. obměna prasítko. Ta byla doložena rovněž na jih od Nového Města na Moravě.

Výraz podsvinče pokrývá jzč. nář. a široký severojižní pruh území v dial. střč. (v linii Roudnice –
Benešov), na východě přechází na jz. Moravu. Uvedené pojmenování tvoří dále malý areál na již. Novopacku
a z jihu přesahuje do Posázaví.

Označení sele zaujímá dominantní postavení na Moravě (ve vých. části střm. nář. a přilehlých úsecích vm.
nář. v hláskové obměně sále, na Valašsku v obměně sála, na Uherskobrodsku a sv. Vsetínsku v podobě sela).
Název sele proniká jako označení nové, shodné se spisovným jazykem, dále na západ do oblasti českých nář.
v užším smyslu, a to zejména přes záp. Moravu do jč. nář. a na Novoměstsko. Souvisle byl zapsán též v sz.
Čechách a na svč. okrajích. V svč. nář. a vých. polovině nář. střč. (ojediněle pak na Strakonicku) se užívá názvu

čuně, na Uherskobrodsku tvoří mikroareál pojmenování cecák. Opavsko se vyděluje slovem braveček, jz.
Slezsko regionalismem kušlík.

4    braveček  jen nář. (stč. bravě ‚dobytče‘, Jg brav „menší jakékoli do-
bytče“, SSJČ brávek ‚vepřík‘ nář.) — Dem. k brav, specifikací.

čuně  v sled. významu jen nář.; Jg čuně, čůně, čunče, SSJČ čunče ob. —
Z vábicích citoslovcí ču + na. Mch spojuje s čuba, Holub-
Kopečný upozorňují na maď. csunya ‚škaredý‘.

kušlík  jen nář. (Bš kušľa „bravek v řeči dětské“) — Adaptací výrazu
přejatého z něm.

podsvinče  Jg, SSJČ — Ze spojení pod sviní.

prasátko  stč. prasě, Jg dem., též prase, prášče, SSJČ, SSJ prasiatko. —Dem. od prase, viz prosentko.

prasítko  jen nář. — Hlásková obměna výrazu prasátko vzniklá změ-
nou ę > ’a > í.


prosentko  jen nář.; pol. prosiątko, též prosię, hluž. proso, dluž. prose
— Psl. *porsę ‚mládě vepřového dobytka‘. Podoba s rozlože-
nou nosovou samohláskou a střídnicí trot (výsledek metateze
likvid) navazující na polštinu.

sála  n. jen nář. — Hlásková obměna výrazu sele; sá- patrně analogií
podle slovesa sát, koncové -a podle substantiv označujících
názvy mláďat (tela, koťa), kde -a < psl. *-ę, viz sele.

sále  jen nář. — Hlásková obměna výrazu sele, viz sála a sele.

sela  jen nář. — Hlásková obměna výrazu sele, viz sála a sele.

sele  stč. sele, ssele, Jg, SSJČ — Podle Mch patrně z něm. nář. Säuele,
Holub-Kopečný však pokládá za domácí, z psl. *sъ-sel-ę, to
souvisí se slovesem sát.

5    selátko Ju 6 — pocvinče Ru 3 — prasátko Po 1, Ju 1–7 — čuňátko Ju 2, 3, Ru 4 — čuňe Ju 2, 3 — mišátko Ru 1 — miše Ru 1 — krňátko Ru 2 — guca Ju 6

6    AJK 17:3, SSA 2.15, ALE 286

Kl

214 zvěroklestič (886) — mapa s. 475

vyklestit (887)

1    M         klešťič (klesťič 103, 113, 124, 322, 418, 427, 440)

zvjeroklešťič (zvjeroklesťič 125, 143, 216, 310, 320, 336, 414, 429, zvjerokleštec 315)

nunvář (-ař 140, numvář 204) — nulvář (-ař 409, nuldvář 211, nurvář 232, murvář 302) — nudvář (-ař 103,
106, 111, 124a, 203, nundvář 149) — nudlař 104 (nullař 105)

             nudverka (nudvejka 138)

lumbář (-ař 253, 318, 330, 331, 417, lumpář 306, rumbář 334, lumvář 238, 326, lumvař 329) — lunvář — lund-
vář (
též 241, -ař 315, též 218) — ludvář (-ař 101, 102, 110, 112, 124)

             lumbák 310, 322–324

miškář (my- 701, 743, 753, 801, m’y- 818, 830–832, m’yškor 835, 836) — miškař

miškéř (miškíř 719)

miškeňik 142,155

řezáč (též 412, též viřezávač 116)

kudličkář 218, 227

krmenčik 153, 213, 214

S          švajnbešavr 119, filáček 146, fidláček 146, elefant 212, saušnajdr 306

2                 Mapa zachycuje zeměpisné rozšíření nář. pojmenování pro zvěroklestiče, tj. člověka, který klestí domácí
zvířata. Vedle rozdílů lexikálních byly zaznamenány i diference slovotvorné (např. miškář × miškéř × miškeník,
lumbář × lumbák, kleštič × zvěrokleštič) a zejména hláskoslovné (např. nunvář × nunvař × nulvář × nudvář).

Jazykovězeměpisná situace ve slez. nář. nás vzhledem k zachycení koncového -oř opravňuje chápat zdej-
ší -ař ve výrazu miškař za foneticky zkrácené -ář. Podobně jako ve spisovném jazyce dochází u některých nář.
výrazů ke kolísání mezi příponami -ař × -ář. Převahu má sufix ř; -ař není až na výjimky výrazně územně vy-
hraněno.

Nář. označení kudličkář a elefant byla utvořena motivací podle pojmenování zavíracího kapesního nože.

Část pojmenování vznikla obměnami výrazů nunvář a lumbář; jsou doložena v hojných dubletách z téměř
celého území Čech. S přihlédnutím k zeměpisnému rozšíření těchto nář. ekvivalentů a k jisté míře jejich expre-
sivnosti řešíme tyto varianty na úrovni lexikální, i když z hlediska synchronního bychom mohli některé z nich
vyčlenit jako hláskové varianty obou uvedených lexémů.

Vedle těchto výrazů se objevují porůznu i označení přejatá ze spisovného jazyka klestič, zvěroklestič (a je-
jich hláskové varianty kleštič, zvěrokleštič); ta jsou užívána spíše mladší generací a vždy tvoří dublety s tradič-
ním nář. pojmenováním.

Nář. ekvivalenty mají často hanlivé zabarvení, a proto osoby vykonávající zmiňovanou činnost nebyly
vždy označovány apelativy nářečními, ale jen svými vlastními jmény (např. Novák Ru 3, Kuršmíd Ru 5). V pří-
padě slova krmenčik (Krmenčik z Valu b. 153) mohlo dojít k jeho zobecnění.